tag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post50169575735128635..comments2024-03-20T08:38:13.026+00:00Comments on Blog by P.: ZÁCHVATOVITÉ PŘEJÍDÁNÍ aneb díky těmto radám jsem se vyléčilaPéťahttp://www.blogger.com/profile/09054358973671125714noreply@blogger.comBlogger21125tag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post-85988283636812031812022-04-30T19:29:01.842+01:002022-04-30T19:29:01.842+01:00Dobrý deň, vo vašom článku som sa našla a utvrdila...Dobrý deň, vo vašom článku som sa našla a utvrdila som sa o tom aká je moja diagnoza. Je mi z toho naozaj mizerne... Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post-956402390929440302020-12-01T17:59:18.376+00:002020-12-01T17:59:18.376+00:00Krásný článek! Já sama teď trpím ZP, od dubna jsem...Krásný článek! Já sama teď trpím ZP, od dubna jsem přibrala 23 kg, jsem z toho nešťastná... Chci se z toho dostat, ale dle tvého článku jsem ve fázi dieta samá dieta následně přejedení... Takže na to musím jít jinak. Motivovala jsi mě k tomu se vyléčit, a ne toužit mít znovu anorexii, děkuju.Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post-80651061895741281932020-01-17T16:21:39.803+00:002020-01-17T16:21:39.803+00:00Držím ti palce, jsem na tom podobně. Taky trpím. A...Držím ti palce, jsem na tom podobně. Taky trpím. Ale snad se z toho obě vyhrábneme. :)Bessssshttps://www.blogger.com/profile/02090450995054140077noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post-59199581170849353062020-01-17T16:16:00.595+00:002020-01-17T16:16:00.595+00:00Nevím, jesli je to i u mě záchvatovité přejídání. ...Nevím, jesli je to i u mě záchvatovité přejídání. Od dvanácti let jsem měla anorexii (teď je mi šestnáct), moje nejnižší BMI bylo 15,8, což bylo před dvěma lety. Od té doby se můj stav hodně zlepšil a začala jsem víc jíst. Od začátku tohohle roku ale bydlím na intru a nemám dozor rodičů.<br />Samozřejmě jsem začala blbnout. Vzhledem k tomu, že ale už mám ty zkušenosti, z dob, kdy jsem si procházela tím nejhorším, snažila jsem se zároveň to nějak uhlídat a znovu do toho nespadnout.<br />No, postupně z tohohle guláše vzniklo to, že žiju víceméně jen z litrů coly a když se vidím s rodiči, což je vždycky o víkendu, probudí se ve mně hlad a zároveň nějaké výčitky, nebo co to je, z toho, že jim lžu a že nejím - takže se vždycky absolutně nesmyslně nafutruju.<br />Můj příjem během týdne se pohybuje kolem 4500 - 5500 kJ... a o víkendu ani raději nechci hádat. Do toho chodím dvakrát týdně na kickbox a o víkendu běhám (středně dlouhé trasy, třeba 6 - 8 km). <br />Rodiče tomu nerozumí, myslí si, že když mě vidí jíst, je všechno super a sluníčkový... a já jsem místo toho totálně zoufalá.<br />Tenhle týden jsem udělala pokus, zkusila jsem navýšit příjem i během týdne. Částečně mě k tomu donutily zkoušky a stres, částečně touha vymanit se z tohohle šílenství. Dopadlo to katastrofálně. Nejen, že jsem se nacpala víkend před tím, normální jídlo u mě spustilo přežírání i během týdne.<br />Vyděsilo mě to natolik, že zbytek týdne jsem se hlídala víc než normálně.<br />Jsem zoufalá.<br />Zvládla bych klidně zase nejíst, ale tohle už jsem zažila a nechci se k tomu znovu vrátit, bylo to strašný. Zatím se zuby nehty bráním touze začít zkoušet zvracení, ale nevím, jak dlouho to ještě vydržím.<br />Prosím, co mám dělat?Bessssshttps://www.blogger.com/profile/02090450995054140077noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post-56875765934339428892018-06-23T12:10:32.637+01:002018-06-23T12:10:32.637+01:00Když jsem Tě začínala sledovat, tak jsem byla psyc...Když jsem Tě začínala sledovat, tak jsem byla psychicky naprosto v pohodě, vyrovnaná a měla jsem se relativně ráda, ale pak se něco stalo, nevím, co to bylo, ale od té doby jsem se stala tou osobou, která "vystupuje" v tomhle článku. Vůbec nevím, jak se to stalo, ani proč a nejhorší je, že se toho neumím zbavit. Vždycky, když třeba tři dny zvládám jíst normálně, tak mám ze sebe radost, ale pak se prostě něco stane a spustí se lavina. Žeru úplně všechno, co máme doma. U té části s tvojí mamkou v obchodě jsem se málem rozbrečela, protože v tom skoro vidím sebe. Nejhorší na mé současné situaci je, že to mamka vůbec nebere vážně. Nedokáže si představit, jaký problém s tím jídlem mám. Vidí mě si dávat sušenky, zmrzliny, čokolády a nezastaví mě, prostě mě pořád nechá jíst. Mamky přítel je další věc. Má tendenci si vždycky po obědě dát něco k zakousnutí, po večeři k čaji, kolem osmé, si taky dá nějakou sušenku a prostě toho máme doma pořád na kila a já se tomu prostě neumím vyhýbat. Máme malý byt a ve špajzu, kde máme tyhle sladkosti mám já i "svoje jídlo". Jako vločky, cizrnu a tak podobně. Mamka to vůbec nebere vážně. Jednou jsem jí brečela do telefonu s tím, co se mi děje a ona mi řekla jen, no tak ty věci nekupuj. Což je sice super rada, ale pak člověk přijede domů ze školy (studuju v Anglii) na prázdniny a stejně je toho tady plno. Tak já už nevím, co mám dělat. <br />Kdysi jsem si říkala, že to, co mám, není záchvatovité přejídání. Jednou za čas se přece přejí každý. To je možná pravda, ale určitě se to nestává třeba 4x - 5x do měsíce. <br />Vůbec si s tím nevím rady, nevím, komu to mám říct, protože by tomu nikdo nekladl takovou důležitost jakou si myslím, že to potřebuje. Vždycky se opravdu strašně moc snažím, ale stejně tomu znovu propadnu. Naštěstí si nikdy nedovolím jít na záchod a všechno vyzvracet, mám strach, že bych se pak z toho zvracení nedostala. <br />Nicméně, děkuju za tenhle článek, snad se z toho jednou taky dostanu. Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post-54872981976511530592017-08-28T14:39:04.600+01:002017-08-28T14:39:04.600+01:00Ahoj. Určitě to prožívá hodně z nás, ale holky/ dá...Ahoj. Určitě to prožívá hodně z nás, ale holky/ dámy/ ženy - neuvažovaly jste o návštěvě psychologa? Já například začala chodit a mohlo by to pomoct. Nejsou to dveře ven, ale cesta ke dveřím ven už by být mohla :)Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post-28238273580576323812017-08-28T14:36:03.559+01:002017-08-28T14:36:03.559+01:00Ahoj. Mrzí mě, že s tím tak bojuješ. Musí to být d...Ahoj. Mrzí mě, že s tím tak bojuješ. Musí to být dost vyčerpávající. Ani nevím proč, ale když jsem si četla tvůj příspěvek, tak mě napadlo, že když bys o tom chtěla třeba někdy popovídat, tak budu ráda, když mi napíšeš: lucy.marek@email.cz. No a jinak přeju, at se ti daří to, co si přeješ.Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post-81991964189980162382017-08-27T17:37:17.349+01:002017-08-27T17:37:17.349+01:00děkuju :-) mně tvoje články pomohli :-) děkuju :-) mně tvoje články pomohli :-) Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post-65197251543022991022017-07-25T14:19:11.033+01:002017-07-25T14:19:11.033+01:00Všechno, co tady Peťa píše, je pravda, respektive ...Všechno, co tady Peťa píše, je pravda, respektive přesně tak to prostě probíhá a funguje. A je fuk, jestli vám je 18 nebo +- 50 let. Trpěla jsme něčím podobným a končilo to noční konzumací 10 tatranek po relativně vydatné večeři v 11 hodin. Věřím, že jsme se z toho vykopala, domnívám se, že na vině byl stres při ošetřování nemocných rodičů, kteří mě několikrát za noc vzbudili a najednou to bouchlo v podobě nočního přejídání. Neudělala jsem nijak drastický závěr, večeřím stále relativně pozdě, ale odstranila jsem večeření z ložnice (zajímavé je, že sytost z večerního jídla cítím daleko dřív než v ložnici, přidala jsem na večerní talíř zeleninu a zjsitila, že nejlepší jsou pro mě salátové okurky a ona i jedna celá okurka prostě zabere v žaludku kus místa) a místo tatranek si dám třeba malý kousek čokolády. Nejprve mi lítala váha nahoru a dolů, tomu jsem nerozuměla, ale ted´to vypadá že se ustálila na 64 kg (tedy definitivně minus 3,5kg), vypadá to, že i lépe spím, ráno mě nebolí břicho a nejsem na sebe naštvaná ... asi jediný problém je v tom, že mám ráda pečivo a díky tomu se mi asi nedaří zmenšit obvod pasu. Ale těším se, až si koupím věci na běhání a po práci se proběhnu nebo aspon svižně projdu nebo začnu trošku posilovat - zatím jen jezdím na kole. Myslím, že záchvatovité přejídání se může stát úplně každému a je pravda, že to je v hlavě, způsobené stresem nebo způsobem života, který jsme si tak nepředstavovali, bez dostatku odreagování, radostí a tak... Ono je třeba být trochu sobec a nedělat jen to, co po vás vaše okolí žádá nebo očekává, ale naopak svoje okolí naučit, že i vy máte svoje potřeby, zájmy a tak... a pomáhat ano, ale odsud potud.Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post-91652349392193537312017-07-22T23:37:26.154+01:002017-07-22T23:37:26.154+01:00Tak ten problém s mamkou jsem řešila taky. Říkala ...Tak ten problém s mamkou jsem řešila taky. Říkala jsem jí, ať to nekupuje a ona: tak to nejez! Jo, jako alkoholikovi říct: tak to nepij :D Věděla jsem, že doma se z toho nevyhrabu. Kdykoliv jsem najela na zdravější styl stravování a dala si 1 malou sladkost, byl to jak krok do propasti k 2., 3., 4. sladkosti... A ona mi potom vyčítala, kam to všechno mizí. Úplně začarovaný kruh. Pomohlo až odstěhování se. Úplná úleva. I když zlozvyky zůstaly, dají se mnohem lépe ovládat. A když doma není 5 sušenek, tak prostě nesním 5 sušenek. Úleva.Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post-50702130983490282192017-07-15T16:54:09.858+01:002017-07-15T16:54:09.858+01:00Já se ZP stále bojuju. Za měsíc už to bude rok. Ne...Já se ZP stále bojuju. Za měsíc už to bude rok. Nechci být dál otrokem jídla, nechci, aby mi neustále bylo špatně, bolelo mě břicho, cpala jsem se nezdravým jídlem, co mi ani nechutná atd. Zjistila jsem, že u mně je to z nudy, stresu, ale hlavně proto, že prostě nejsem šťastná, nemám nic, co by mě bavilo, co bych chtěla dělat, neustále jsem otrávená, smutná, naštvaná atd. No a proto žeru, akorát po záchvatu se cítím ještě o dost hůř. Snažím se bojovat, někdy to jde hůř, někdy líp, ale nevzdávám to. Nejdůležitější je pro mě si nedat nic sladkého. Stejně mi nechutná, jsem na slané. A hlavně si dám jen maličko a je z toho záchvat o deseti tisících kaloriích.<br />Nicméně jsem za tenhle článek ráda, dodal mi motivaci, protože dneska jsem se (jako celý tento týden v řadě) opět přežrala - záchvat.Elis Faltovahttps://www.blogger.com/profile/12490815159514952687noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post-57869073126952717802017-07-14T20:00:38.133+01:002017-07-14T20:00:38.133+01:00Jako bych to psala já... Nejsi v tom sama :) všem ...Jako bych to psala já... Nejsi v tom sama :) všem se jednou podaří z toho dostatAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post-60313779912712567762017-07-11T11:54:59.737+01:002017-07-11T11:54:59.737+01:00Ďakujem za tieto tipy. Tiež ma to občas zvykne por...Ďakujem za tieto tipy. Tiež ma to občas zvykne poriadne potrápiť..L I P S T I C K V E R S Ehttps://www.blogger.com/profile/04337634772562606462noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post-21950473947201290112017-07-10T18:14:33.716+01:002017-07-10T18:14:33.716+01:00Přesně můj velký problém, deprese a nyní za posled...Přesně můj velký problém, deprese a nyní za poslední 2 roky zajídání, nahoru 8kg a nevím, jak z toho ven.Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post-88570510181975791892017-07-10T17:22:45.172+01:002017-07-10T17:22:45.172+01:00Mozna by Vam (Ti?) pomohlo se misto najezeni z nas...Mozna by Vam (Ti?) pomohlo se misto najezeni z nastvani a stresu z deti takzvne "vypsat". Vzit nejaky kousek papiru, tuzku a popsat na nej svuj stres / jeho pricinu. Nebo si muzete kreslit (jen tak bezvyznamne, zadna umelecka dila :) ). Mne osobne tohle dost pomohlo. Kazdemu sice vyhovuje neco jineho, ale za zkousku nic nedate, ne? :)Kirioshi Rikahttps://www.blogger.com/profile/14705866680567588016noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post-52266200380891207982017-07-10T12:44:39.269+01:002017-07-10T12:44:39.269+01:00Díky, přesně můj problém.. Díky, přesně můj problém.. Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post-29743748536328084662017-07-10T12:09:25.580+01:002017-07-10T12:09:25.580+01:00Výstižné... Jen jsem zatím nenašla způsob, jak se ...Výstižné... Jen jsem zatím nenašla způsob, jak se zbavit stresu s dětma (naštve mě syn, nechci na něj být zlá, jdu něco sníst...) - mám dvě malé děti, které mě přes den prostě nenechají se nějak vybít Anonymoushttps://www.blogger.com/profile/10100717871472304752noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post-27139155113350780422017-07-10T11:37:29.230+01:002017-07-10T11:37:29.230+01:00Bezvadně napsané! Peti, zajímalo by mě, jestli máš...Bezvadně napsané! Peti, zajímalo by mě, jestli máš ještě místo, aby jsem se s tebou mohla poradit a promluvit o jídelníčku. Jestli ti můžu napsat na email, děkuju.Anonymoushttps://www.blogger.com/profile/13147664355862194016noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post-43554418209079908302017-07-10T10:19:39.137+01:002017-07-10T10:19:39.137+01:00Skvělý článek Skvělý článek Anonymoushttps://www.blogger.com/profile/17432557527727072246noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post-28575870293730945082017-07-10T09:40:26.147+01:002017-07-10T09:40:26.147+01:00Skvělý článek!Skvělý článek!Kristýna Davidováhttps://www.blogger.com/profile/00729888054275467802noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post-25260006522456481562017-07-10T09:33:44.452+01:002017-07-10T09:33:44.452+01:00To je tak výstižný článek! Přesně mě vystihuje.. j...To je tak výstižný článek! Přesně mě vystihuje.. je to opravu boj na dlouhou trať, a tak vysilující, že ten kdo si tím neprošel, jen těžko pochopí... Andrejicehttps://www.blogger.com/profile/03150750586245569198noreply@blogger.com