tag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post4725335518749759687..comments2024-03-20T08:38:13.026+00:00Comments on Blog by P.: PRO MÉ STARÉ ANOREKTICKÉ JÁ.Péťahttp://www.blogger.com/profile/09054358973671125714noreply@blogger.comBlogger16125tag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post-18256268025698512882019-04-06T17:54:39.121+01:002019-04-06T17:54:39.121+01:00Nejsem sice Péťa, ale procházím si tím stejným, co...Nejsem sice Péťa, ale procházím si tím stejným, co ty.<br />Pokud si menstruaci nikdy neměla, tak popros mamku nebo někoho z rodiny, ať s tebou dojde za doktorem (gynekolog)nebo k obvodnímu lékaři.<br />Sama jsem menstruaci více jak 3 měsíce nedostala, ani nejsem pořádně vyléčená a stále se z anorexie léčím, ale myslím si, že jsem na dobré cestě, i když to je někdy opravdu těžké. Důležité je však HODNĚ JÍST, můžeš cvičit, ale musíš jíst více. Živila bys přece něco, když máš sama málo na to, aby si žila? Asi ne - a tohle si naše tělo říká. Zkus se méně stresovat (jo, to mi taky nejde, ale co už) a dej tomu čaj :) Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post-61482129703437559042019-01-01T19:50:23.225+00:002019-01-01T19:50:23.225+00:00Ahoj Péťo krásný článek. Mohu se tě prosím zeptat ...Ahoj Péťo krásný článek. Mohu se tě prosím zeptat jak sis Navrátil menstruaci nebo nějaký typ jak ji aspoň dostat. Ha si totiž prošla a procházím anorexii a menstruaci jsem ještě neměla a nikdy jsem ji neměla. Je mi teprv 14 let a nevím jak na to. Anonymoushttps://www.blogger.com/profile/14787275436107162304noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post-49283648568004797572018-04-13T16:55:22.719+01:002018-04-13T16:55:22.719+01:00Péťo,
máš můj obrovský obdiv za to, jak ses z PPP ...Péťo,<br />máš můj obrovský obdiv za to, jak ses z PPP dovedla vyhrabat. <br />A ráda bych to více rozebrala - řekla bych,že bod, kdy ses z toho opravdu dostala, bylo, když jsi jedla zdravě a s počítáním maker sis nelákala hlavu. Pohyb jsi měla pro radost, dobrou náladu a energii.<br /><br />Je hrozně super, že ostatním (většinou holkám) hpomáháš k hezčí postavě a k tomu, aby byli/ý se sebou spojení/spokojené. Neměly by ale tyhle věci být naopak? Nejdřív by se měl mít člověk rád,být se sebou spokojený a pak až případně hubnout. Zdravého člověka hubená postava šťastným neudělá. Vlastně člověka žádného, být by to tak nemělo.<br /><br />Sama mám s jídlem několik let problémy a minuly rok jsem si už zoufale řekla "vsichni začali cvičit a jíst zdravě a pomohlo jim to, tak to zkusím taky". No, nepomohlo to. Mojí pointou je, že mi tenhle "zdravý životní styl" přijde už vcelku povrchní a dost nedomyšlený. Člověk aby měl doma několik sladidel místo cukru, o počtu proteinů ani nemluvě. S těmi sladidly ok, dost z nich je přírodních, ale různé suplementy mi přijdou dost z cesty a nevidím na něčem, co je uměle vytvořené, cokoliv zdravého. A o "spalovačích/nakopávačích" ani nemluvě.<br /><br />Pak měření, vážení. Jednou jsem četla na blogu tvůj článek o tom, jak jsi pár dnů nejedlá přesně tak, jak sis představovala (nebo něco v tom smyslu). Tak sis vzala centimetr a happy jak dva grepy jsi zjistila, že jsi zhubla. A váha to potvrdila. Opravdu máš tohle za potřebí? Ty, hubená, zdravá holka, jejíž konfekční velikost je max S. Jasný, člověk má pořád co zlepšovat, ale nemyslím si, že bys to ty u sebe musela nějak sledovat. <br /><br />A pak ty body wraps. To je další věc. Brát tohle jako "doplněk zdravého životního stylu" je lehce z cesty. Ke všemu když tuto proceduru podstupuje slečna, co má 50 kilo. <br /><br />Uvědom si,že tě sleduji slečny, co mají PPP. Snaží se mít samy sebe rády a všichni víme, jak dlouhá a trnitá cesta tohle je. Pak jim ukážeš počítání maker (nevěřím, že to děláš kvůli tomu, abys nejedla málo), měření se každý týden (opět, u někoho opravdu obezniho to chápu, ale u tebe to naprosto postrádá smysl a člověka to spíše vydepta a vystresuje, že taková krásná hubená slečna se kontroluje a on sám na to kasle), chození na tyhle zábaly a brání nakopávačů, aby ses "více mákla." <br /><br />Ráda bych věděla, kdy přesně ses začala mít ráda. Bylo to krátce potom, co ses vykopala z PPP (ještě jednou, obří obdiv, muselo to stát hodně síly), po tom, co jsi zhubla první 3cm v pase/boky? Po tom, co jsi postupně začala obměňovat šatník, protože jsi zhubla? <br /><br />Když sebeláska, tak pořádná. Pro všechny z nás by bylo přínosnější, kdybys řekla "je v pořádku, že se nám občas nechce cvičit,sníme celou čokoládu a velkou zmrzlinu. Jsme přeci lidé a život není o omezování se" mnohem přínosnější než "i já mám někdy chuť si vzít knížku a nejít cvičit, ale donutím se" nebo něco v tom smyslu (utkvěl mi v hlavě jeden tvůj příspěvek na ig,přesnou citaci si nepamatuji)<br />Přitom zrovna čtení/tvoření není něco, co z nás dělá lenochy. Naopak, kreativita, to,co máme v hlavě - to jsme my. Naše myšlení, dovednosti, to je něco,čeho bychom si měli vážit a brát na vědomí. Tohle s námi bude napořád a nikdo nám to nevezme. Co třeba místo toho podporovat ostatní, aby se snažili najít to, co je baví? Někomu úbytek váhy úsměv na tváři nevykouzlí, ale sestavení Rubikovy kostky za tři minuty ano.<br /><br />Péťo, jsi motivace do cvičení, ne do zdravého životního stylu.<br /><br />MarkétaAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post-88067164635293922292018-04-06T21:55:39.680+01:002018-04-06T21:55:39.680+01:00Taky jsem ráda, že to konečně někdo napsal a přijd...Taky jsem ráda, že to konečně někdo napsal a přijde mi zvláštní, že je to tak těžké pro Péťu si uvědomit. Já chápu všechny ty její "nevidíte mi do života, mám ráda sladký, s mým jídlem není nic v nepořádku" a beru to, ale naprosto stejně si myslím, že v současný chvíli má Péťa podváhu a její spokojenost se stále zakládá hlavně na tom, jak vypadá...Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post-9978293399513892582018-03-27T22:01:37.815+01:002018-03-27T22:01:37.815+01:00Péťo �� je to úžasný článek...sama jsem si anorexi...Péťo �� je to úžasný článek...sama jsem si anorexii prošla a vím jaké to pro tebe bylo...mívala jsem ty samé pocity co ty...napsala jsi to opravdu krásné a přesně....děkuji ����Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post-31279695000592144262018-03-15T10:08:07.780+00:002018-03-15T10:08:07.780+00:00Péťo... <3 Ještě nikdo kromě tebe v mém okolí n...Péťo... <3 Ještě nikdo kromě tebe v mém okolí nevyjádřil lépe, jak jsem se tehdá, když jsem anorexií trpěla cítila... Moc Ti děkuji za všechno, co pro nás všechny děláš! Jsi úžasný člověk, který mi každé ráno dává motivaci a chuť do toho všeho jít, protože, když se podívám na všechno, co jsi už dokázala, nabíjí mě to ohromnou energií a v tu ránu vím, že dokážu naprosto všechno!! Děkuju, že jsi <3 S láskou Gabriela <3Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post-52551164123587903202018-03-12T14:59:37.162+00:002018-03-12T14:59:37.162+00:00Rozumím, nechtěl jsem vás žádným způsobem urazit, ...Rozumím, nechtěl jsem vás žádným způsobem urazit, možná jsem to napsal trošku neslušně a skákal jsem k závěrům. Názor respektuji a očividně máte zkušenost. To s těmi deseti kily jsem nemyslel tak extrémně, jen bych za to asi nebyl nejradši. Poruchu příjmu potravy jsem nikdy neměl, pouze jsem trpěl lehkou podváhu, ale určitě máte pravdu v tom, že pro mě bude těžší chápat problém (a jeho důsledky) v celé jeho šíři. Přeju hezkej den!Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post-54554438996298516122018-03-12T14:59:10.924+00:002018-03-12T14:59:10.924+00:00Rozumím, nechtěl jsem vás žádným způsobem urazit, ...Rozumím, nechtěl jsem vás žádným způsobem urazit, možná jsem to napsal trošku neslušně a skákal jsem k závěrům. Názor respektuji a očividně máte zkušenost. To s těmi deseti kily jsem nemyslel tak extrémně, jen bych za to asi nebyl nejradši. Poruchu příjmu potravy jsem nikdy neměl, pouze jsem trpěl lehkou podváhu, ale určitě máte pravdu v tom, že pro mě bude těžší chápat problém (a jeho důsledky) v celé jeho šíři. Přeju hezkej den!Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post-44839994171794857812018-03-12T08:54:15.059+00:002018-03-12T08:54:15.059+00:00Sto lidí, sto názorů...Samozřejmě, že takhle na dá...Sto lidí, sto názorů...Samozřejmě, že takhle na dálku nejde hodnotit něčí vztah ke sportu, k jídlu nebo k sobě. To, jestli je nebo není Pétin přístup k tomuhle všemu úplně v pohodě nemůžu říct ani já, ani Vy, každý si to musí v hlavě srovnat sám. Ten komentář jsem opravdu nepsala kvůli potřebě být pasivně agresivní (světe div se, jsou i lidé, co chtějí druhým pomoct, ne je urazit), ale proto, že občas nejsme schopni dokonalé sebereflexe a to, co děláme každý den, už nám prostě přijde normální, i kdyby to normální nebylo. Navíc, je trochu něco jiného, pokud jste poruchu příjmu potravy nikdy neměl, pak tyhle věci vnímáte asi jinak. Nevidíte v tom problém. Já se na to dívám z pohledu člověka, který si tím prošel, a ačkoliv jsme každý jiný, tak prostě v některé věci, které Péťa dělá, za zdravé nepovažuji. Když někdo, kdo má ke sportu naprosto zdravý vztah a miluje přírodu, půjde na výlet do hor i se zlomeným zápěstím, neřeknu ani popel. Pokud máte genetické předpoklady k tomu být závislý na rutině, za každou cenu tam ten pohyb nacpat, abyste se cítil dobře, bojíte se, že se Vám bez toho zhorší kondice, prostě si potřebujete máknout...pak na tom, jít do fitka se sádrou nevidím nic obdivuhodného. Žádná závislost není zdravá, ani ta na sportu, a v tomhle případě by bylo spíš obdivuhodné postavit se vlastní hlavě a vydržet ten nepříjemný pocit, že teda holt dva týdny nemůžete cvičit. Je to něco jiného, něž když se člověk líný sportovat vyhecuje sbalit tašku a do toho fitka jít. Já například miluju běh, kolo a crossfit. Ani já jsem neměla problém jezdit na kole se zatejpovaným kotníkem, nebo dělat shyby s bolavým kolenem (však koleno k tomu nepotřebuju, ne??). Ne kvůli váze, ale kvůli rutině, zvyku, disciplíně (to jsou ty věci, které jste označil jako důležité). Tehdy mi to nepřišlo, ale dneska vím, že to bylo špatně, ne z hlediska těla, ale psychiky. Uvědomila jsem si to až díky operaci kolene, kdy jsem na 6 týdnů musela vyřadit veškerý sport a psychika šla do háje. Často si neuvědomíte, že jste nějaký problém vůbec měl, dokud nejste donucen věci změnit. V jedné věci s Vámi souhlasím, a to v tom, že Pétin blog zprostředkovává informace o zdravém stravování a cvičení přijatelnou formou i těm, kteří to třeba doteď dělali úplně špatně. Taky přece neříkám, že sportovat a jíst se nemá, naopak! Vždycky jde ale o míru a hlavně o motivaci. O to, co se člověku děje v hlavě. Tolik ode mě k tématu, snad jsem to trochu vysvětlila a víc to rozebírat nebudu, L. :) Mimochodem to, že byste se neměl rád o 10 kilo lehčí mi připadá trochu smutné. Já bych se s 5 kily sice necítila komfortně, ale ráda bych se měla pořád ;)Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post-91370143750562043322018-03-12T01:06:31.933+00:002018-03-12T01:06:31.933+00:00Ostatní instagram fit accounty jsou často narvaný ...Ostatní instagram fit accounty jsou často narvaný prázdnejma motivačníma citátama a doslovnejma návodama jak teda dosáhnout takovýho a támhlenctoho těla. Péťa to řeší dost lidsky a i se všem dost odhaluje. Kdyby byla hardcore na nějakej progress atd., tak to vypadá jinak. Není naprosto nic špatnýho na tom se do něčeho ponořit a tvrdě na tom pracovat. Péťa očividně i ví, kdy si dát voraz. A to, že jde cvičit se zlomeným zápěstím fakt nic neni. Copak hejbu zápěstím když dělám nohy (když nemam tyč na dřep)? Spíš bych si z toho vzal to, že nemusim se všim ležet doma a plakat. Možná jsem se až trošku trapně rozepsal, jenom jsem sem chtěl hodit vnímání mé chlapecké a mé osobní, který tu možná trokšu chybí a taky podržet Péťu. Říct jí, aby se nebála se do toho pustit klidně víc. Víc dělej tabulky. Víc měř míry. Nauč ty holky, že to taky není špatný. Že je možný se povznést nad čísla a je super, když si děláš makra - není to jen další forma opačný anorexie což tu bylo naznačeno - jakási obsesivní kontrola přísunu jídla/váhy. Jak důležitá je pro život disciplína, vytváření rutin. Nechci ti samozřejmě cpát jak to dělat, jen si myslim, že je dobrý říct že i ovládání svý váhy a podobný technický záležitosti můžou bejt dobrý/lepší pro určitej typ člověka - že tenhle přístup je pro někoho možná lepší, možná horší, a že i když to jde tvym způsobem, tak není špatný to dělat tim druhym způsobem. Zamotaný věty. Jo, a to, že někdo řeší zero toppingy a protein je o dost lepší než kdyby řešil co si dá za pitíčko v pátek a jakej typ lentilek si dá večer. Já jsem prase a jim čokoládu a Doritos skoro denně a taky cvičim, jen abych tu nevyzněl jak nějakej ab machine velikosti živýho člověka. Snad to dává celý trošku smysl. Dobrej post mimochodem, jen tak dál.Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post-57046013166680051652018-03-12T01:06:12.259+00:002018-03-12T01:06:12.259+00:00Pokud máš něco ráda a je to pro tebe dobrý fyzicky...Pokud máš něco ráda a je to pro tebe dobrý fyzicky a duševně tak není špatný na tom bejt nějakym způsobem závislej. Disciplína (chodit se zlomenym zápěstím) je něco obdivuhodnýho. Řešení mír a osvalení a techničtějších záležitostí ohledně fitness je z mého pohledu (amatérský bodybuilder?) u Péti extrémně malá. Péťa je očividně advokátka neřešení si maker atd. právě z důvodu takovýho, že ví jak může číslo ovlivnit (zkušenost s anorexií) a že je důležitější se prostě cejtit dobře taková jaká jsi/seš. Zase ale Péťa cvičí už dýl a když prostě progress chceš, tak musíš určitý věci v měnší či větší míře sledovat a řešit. Ať už (když ne trackování maker, tak aspoň odhadem) kolik jim jakejch makronutrientů (protein, sacharidy, tuky), jaký mam míry, nebo jestli jsem toho zvednul víc než před dvěma tejdnama. Trošku tu skáču, ale prostě mi přišel tenhle koment takovej, že dělá, přestože se omluvil že nedělá, trošku pasivně agresivní závěry, který by mě možná trošku štvali. Jasně, že by Péťu naštvalo, kdyby měsíc nešla cvičit. To je snad jasný ne. A každej dělá něco občas kvůli výslednýmu pocitu a ne kvůli cestě. Občas se ti cvičit nechce, ale víš, že se po tom budeš cejtit dobře. Cvičení je terapie, fyzický, uspokojivý vytížení a je to náročný. Občas to nemusí bejt relax a slunce. Občas to zabolí. Neni to jak koukat na film. I může bejt. Ale nemusí. A to nevadí. Každej den se člověk cejtí jinak. A jo, já bych se neměl rád, kdybych přestal cvičit a zhubnul 10 kil. Stejně jako kdybych se neměl rád kdybych teď přestal chodit na univerzitu - vim že je pro mě dobrá a ve finále mi přinese reálný výsledky, ale občas mě těžce nebavěj některý hodiny a nechce se mi tam. A pokud si Péťa volí "fitness" jako kariéru, tak nevidim nic špatnýho na tom, že by jí to z velký části její osobnost definovalo. Nechci aby to vyznělo špatně, ale Péťu sledují očividně i ženy, který si ještě před pár dnama četli, že dělání sedů a lehů ti zmenší míru tuku v pase. A chleba tě dělá tlustym. A Péťa naprosto nekonfliktně přišla a nezačla to brát supervážně, ale takovym normálním způsobem, kterej se zalíbil spousty laikům, který neviděj na ty youtube stars a pro ně je Péťa něco reálnýho, skutečně dosažitelnýho. A to jak vzdělává je super. Taky myslím vážně, když říkám, že to, jak Péťa praktikuje celou tuhle interakci s lidma co jí sledujou, je extrémně otevřená a dělaná stylem "dělej si to tak nějak jak chceš dokuď budeš happy". Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post-35597274514031347132018-03-11T22:24:43.822+00:002018-03-11T22:24:43.822+00:00Konečně to někdo řekl nahlas.Jeste bych doplnila t...Konečně to někdo řekl nahlas.Jeste bych doplnila tím, že už si nekteri lide nedokáži predstavit život bez zero topingu, proteinu a podobně. Souhlasím se vsim, co jste napsala, konecne nekdo, kdo má oči otevřené. Myslím to dobře :)Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post-83293010981901151872018-03-11T15:23:35.942+00:002018-03-11T15:23:35.942+00:00Péťo, na jednu stranu fandím tomu, že na blogu sdí...Péťo, na jednu stranu fandím tomu, že na blogu sdílíš svoje zkušenosti s PPP. Určitě není lehké zveřejňovat věci, za které se člověk tak trochu stydí (i když není proč). Všichni, kdo se snaží se svými problémy bojovat, si zaslouží pomoc a podporu. Na druhou stranu, a teď to neber prosím špatně!, anorexie a podvědomý strach z jídla nemusí vždycky vypadat jen takhle. Ano, když máš BMI asi 14, po nocích cvičíš a jíš jen jogurt a suchary, je celkem zřejmé, že jde o velký problém, že je něco špatně. Ale pak je tu taková šedá zóna, kde není úplně zjevné, jestli jde o problém nebo ne...zvlášť v dnešní době. Umíš si představit, že bys dva týdny necvičila? Chodíš do fitka i se zlomeným zápěstím, protože "to není výmluva"? Jsi velmi štíhlá, ale přesto řešíš míry a chceš být ještě osvalenější a vyrýsovanější? Baví tě jenom tréninky, kdy si dáš pořádně do těla, zapotíš se a má to nějaký vliv na postavu? Děláš sport hlavně pro ten super pocit po skončení, spíš, než že by sis užívala každou minutu i během něj? Jíš daleko víc, než v dobách anorexie, ale pořád lehce redukčně? Měla by ses pořád ráda, i kdybys kvůli nemoci nebo něčemu jinému nabrala 10 kil? Je cvičení a "zdravý životní styl" to hlavní, co definuje tvoji osobnost? I když nejsi profesionální sportovec? Neber to špatně, protože to tak vůbec není myšleno, naopak. Ale zkus se, prosím tě, nad těmito otázkami zamyslet a být přitom k sobě opravdu upřímná :). To že člověk nemá do očí bijící problém ještě neznamená, že by neměl třeba určité věci přehodnotit. Mluvím z vlastní zkušenosti. Ať se daří, Lucka K. <3 Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post-53609206165342312152018-03-11T12:55:06.322+00:002018-03-11T12:55:06.322+00:00Já jsem anorexií nikdy (naštěstí!) netrpěla, ale k...Já jsem anorexií nikdy (naštěstí!) netrpěla, ale když mi bylo takových 14 (cca 8 let zpět), tak to byl velký boom. Teď si klepu na čelo, jak to mohl být jakýsi životní styl a bylo to IN... No a jelikož jsem v těch letech byla ovce, chtěla jsem se stát anorektičkou a hledala různé webové stránky, jak se ní stát. Hrůza, když to vidím zpětně. Vydržela jsem 3 dny na jednom jablku, cvičila po nocích. Pak mě nejspíš něco osvítilo a uvědomila jsem si, že je to nemoc a proč bych se chtěla někým takovým stát... Přeju všem ať jsou silní a najdou lásku v jídlu a cvičení a hlavně v sobě ♥ Vše je to o udržitelnosti a rovnováze. Luciehttps://www.blogger.com/profile/13052577802741776355noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post-14885446689037539282018-03-11T10:26:32.973+00:002018-03-11T10:26:32.973+00:00Jsi skvělá! <3Jsi skvělá! <3Anonymoushttps://www.blogger.com/profile/12518743318151607259noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3501429993863553544.post-56205144357192533792018-03-11T09:59:55.316+00:002018-03-11T09:59:55.316+00:00Moc krásný članek Péťo! V době anirexie by to nejs...Moc krásný članek Péťo! V době anirexie by to nejspíš byla moje spása. Ale je i teď když, vcelku úspěšně, bojuju s bulimii. Obdivuju tě za to, že o tom dokážeš mluvit, hlavně o bulimii, protože mam pocit, že když řekneš, že jsi anorektička lidé tě lituji, ale když řeknu že mam bulimii, divaji se na mě skrz prsty. Děkuju za tvoji odvahu ❤Anonymousnoreply@blogger.com