Ahojky! Dneska jsem vám chtěla napsat článek o mojí proměně a rozhodnutí. Nevím, jak vy, ale mě naprosto nebaví se malovat. Jelikož pracuji z domova, dost často jsem se malovala jen kvůli tomu, že jsem chtěla natočit video, něco nafotit na blog, či vypadat trochu k světu na mých stories na Instagramu. Každopádně, někdy jsem se přesvědčovala, abych se namalovala a natočila například video. Ale lenost byla silnější a já se raději věnovala něčemu, při čem jsem ze sebe nemusela dělat člověka. :D 

Před zhruba měsícem jsem se rozhodla, že konečně půjdu na permanentní řasy. Na řasy jsem ulítlá a dokázala jsem si je malovat klidně 30 minut, jen aby vypadaly podle mých představ. Dávala jsem si několik vrstev řasenky, které jsem večer zase dávala dolů micelárkou a pěkně mě to otravovalo. Řasy mám od přírody dlouhé a husté, takže moje požadavky pro permanentní řasy byly dost podobné. Chtěla jsem kočičí efekt s tím, že jsem se jako první odhodlala na variantu 2D. Více jsem o řasách psala v samostatném článku - t a d y. Po pár aplikacích jsem se rozhodla, že zkusím hustější variantu 3D, ale s dalším doplněním jsem se vrátila zpět k těm přirozenějším. Už jsem se v tom necítila a připadalo mi to moc. Takhle jsem maximálně spokojená a u těchto řas zůstanu. Ani nevíte, jaká je to s nimi pohodička. Nemusím se starat o to, jestli jsem namalovaná, nebo ne a furt se cítím dobře. :)

Včera jsem jela právě na doplnění řas. Když jsem si na mobilu všimla, že salón, kam chodím zrovna nahodil na Instagram, že mají volný čas na obočí, neváhala jsem ani sekundu a hned jsem napsala, že po řasách bych zkusila i obočí. Chvilku po odeslání jsem si říkala, co blbnu. Nesnáším, když mi někdo sahá na obočí a jsem na něj strašně háklivá. Už nikdy nechci skončit jen s polovinou obočí, jako jsem si ho tenkrát ve 13ti vytrhala. A nechci mít ani zkušenost, kterou nedávno zažila moje ségra, které se do obočí pustila kosmetička a vytrhala ji ho až moc. 

No nic, jde se do toho. Celkem risk, když zrovna točím vlog a mám letět ve čtvrtek pryč. :D To bych to ale nebyla já, kdybych se toho nechytla. Jen představa, že si nebudu muset malovat obočí byla tak lákavá, že jsem nakonec zariskovala.

Se slečnou jsme se domluvily, čím budeme obočí barvit. Řekla mi, že když se barví klasickou barvou, tak to pak působí daleko "tvrdší" a to bylo přesně to, co jsem nechtěla. Proto nakonec zvolila barvení Hennou, která má více pudrový efekt. Vybrala jsem si odstín a řekla jsem, že chci, aby byl výsledek vidět, ale aby nezářil. :D Myslím, že dost super vysvětlení a alespoň je vidět, že jsem na obočí nikdy nebyla! Kosmetička mi nakreslila tvar a já to schválila. Bylo to přesně takové, jako si to maluji já. Nanesla barvu a pak jsme už čekali na výsledek. Upřímně. Maluji si obočí dost výrazné, ale přes to jsem se děsila výsledku. Barvu jsme nechali 12 minutek, pak mi kosmetička vytrhala pár chloupků obočí do tvaru a bylo hotovo. Když jsem se viděla v zrcadle, strašně jsem se lekla. Bylo to hodně tmavé a nezvyklé. Už jenom to, že mi někdo namaloval obočí za mě, bylo dost těžké vstřebat a do toho ještě ta tmavá barva. Slečna mě uklidňovala, že se barva do pár dnech vymyje a že je to vždycky ze začátku takhle tmavší. A měla pravdu. Dneska je to den po nabarvení a jsem s tím už maximálně spokojená. Je to přesně tak, jak jsem chtěla.

To je taková paráda! Dneska jsem vstala a byla jsem namalovaná! :D Jediný, co jsem udělala, bylo že jsem si rozetřela make-up na obličej a dala si tvářenku. Zabralo mi to asi minutu! Jsem za to nejvíc ráda, protože to šetří můj čas a jsem s tím vážně spokojená. Myslím, že jsem prokoukla. :D Schválně mi dejte do komentářů vědět, jak se to líbí vám a zda chodíte taky na takové procedůry. :)

Pokud se ptáte na cenu, tak za řasy platím 1200,- a za obočí jsem dala 500,-. Chodím do nejlepšího salónu jednou za tři týdny, který se nachází v Černé Růži na Příkopech a jinam bych nešla - I G salónu. Jsou tam strašně šikovné a milé slečny a jsem s tím maximálně spokojená!

Čím jsem starší, tím víc mi dochází, jak je strašně důležitá sebedůvěra a hlavně to, jaký ze sebe máme pocit. Odráží se to naprosto ve všem, co děláme, na co myslíme, jak se chováme k lidem kolem nás. Odvíjí se od toho naše nálada, motivace. Tvoříme díky tomu sny, protože naše sebevědomí nám umí říct, zda na něco máme, nebo nemáme. A pokud nemáme, sráží nás to na kolena.

Není to o tom, že se ráno namaluju a řeknu si, že se sama sobě líbím. Není to ani o tom, že si koupím nové šaty, jdu s nimi mezi lidi a cítím se skvěle. To je jen malý kousek skládačky. Tohle podle mě není sebevědomí. Jen nějaká hra na něj. A pokud pro někoho ano, měl by se zaměřit na svou duši. Jelikož přemýšlí hodně povrchně. Ale naprosto chápu. Já to tak taky měla. Před pár lety jsem vstávala klidně i o tři hodiny dříve, než jsem šla do práce, jen proto, abych si umyla vlasy, namalovala se a rozmyslela si, co si vezmu na sebe. Ne kvůli sobě, ale kvůli okolí. Což je na tom úplně to nejhorší. Kvůli tomu, aby mi nikdo neřekl, že vypadám nenamalovaná hrozně, nebo, že mám na sobě něco, co není trendy.


Samozřejmě se ráda hezky a pohodlně obleču, co něčeho, co si myslím, že mi sluší. Ráda se namaluji, dojdu si na řasy, na nehty. Pro svůj dobrý pocit. Vím ale, že i bez toho všeho bych se měla ráda a dokázala bych vyjít mezi lidi úplně stejná, jako jsem s tím vším. Protože důvěřuju sama sobě. Vím, kdo jsem. Vím, co chci. Nenechám si ničit život sama sebou, ani nikým jiným. Jen proto, že sama sobě nedůvěřuji a občas si přijdu slabá. Někdy je to normální. Ráno se probudíme a už od prvního mrknutí víme, že se celý den budeme cítit hrozně. Může za to možná i předešlý den, nebo sen, co se nám zdál. A je to v pořádku, jen musí pořád být daleko a mnohem více těch dní, kdy je nám skvěle ve vlastním těle a s naší duší. Jinak to nemá smysl. A jak jsem psala na začátku. Odráží se to na všem kolem nás.

Například cvičení a můj životní styl pro mě není jen něco na oko. Není to pro mě je způsob, jak vypadat dobře a jak obléknout svoji velikost kalhot. Jde mi především o ten pocit ze sebe. O tu radost, teplo a sebevědomí, které mi to dává každý den. I když mám těžší období, tak se snažím, abych na sebe nezapomínala a vždycky mi to moc pomůže, dát se dohromady. Sice mám menší chuť k jídlu a větší nechuť ke cvičení, ale já věřím, že se to vždycky brzy srovná, protože zdravé jídlo a cvičení mi vždycky pomůže dostat ze sebe to špatné a negativní. 

Moc dobře si pamatuji pocit, když na to kašlu. Jsem unavená, nepříjemná, dost často i nafouklá, oteklá. Nemám chuť se hýbat, něco pro sebe dělat a při práci nejsem tak produktivní, jako normálně. Když se nějakým záhadným způsobem omylem zbavím mé zajeté rutiny, je občas dost těžké se do toho vrátit zpět. Ale vždycky mě nejvíc namotivuje, když si vzpomenu, jak skvěle se cítím, když se tomu věnuji. Když obětuji pár desítek minut denně jen pro sebe, pro svoje zdraví, duši, tělo. Pro svoje já. Cítím se pak úžasně a vyrovnaně, protože pro sebe něco dělám.

Naše tělo s námi bude pořád a je to jediné místo, kde budeme muset celý život žít. Proto si myslím, že bychom o sebe měli pečovat. A ne jenom tím, že se namalujeme, nebo si zajdeme na nehty. Je to daleko hlubší. A když si uvědomíte, že je vlastně nesmysl tohle všechno dělat jen kvůli číslu na váze, dojde vám, že je v tom mnohem více. Jde totiž hlavně o naše sebevědomí a pocit z nás. Musíte mi prominout moje vyjadřování. Těžko se něco takového vysvětluje, obzvlášť člověku, který pro sebe nic nědělá, nebo se toho celý život vyloženě děsí. Chci jen říct, že nezáleží na tom, jak s námi zachází okolí, jestli máme vůli, nebo jestli máme oblečení podle posledních trendů. Záleží totiž na tom, jak si sami sebe vážíme a jestli jsme schopní koukat na tohle všechno reálným pohledem, nebo něco do nekonečna přehlížet. Například svůj negativní vztah sám k sobě. Buď chceme, nebo ne. Všechno ostatní jsou výmluvy.

Cibulku si nakrájíme najemno a orestujeme ji na lžičce Ghí, nebo oleje. Mezitím si maso nakrájíme na kostičky, posypeme kořením, osolíme, opepříme a poté přihodíme na pánev. Když je maso orestované, přidáme i nakrájené žampiony. Chvíli podusíme a do pánve nalijeme smetanu. Vše dochutíme a poté podáváme s rýží! Dobrou chuť! :)

V poslední době jsme si s Vláďou zamilovali brunche! Nejím hned po ránu, ale dost často si počkám, než se Vláďa probudí a potom připravím něco mezi obědem a snídaní. A jelikož tohle praktikujeme dost často, napadlo mě, že bych vám vždycky na blog mohla přidat tipy na jídla, které vařím. Dneska jsem nevěděla, jestli mám chuť na sladké, nebo slané, tak jsem připravila od obojího něco. Jako slanou variantu jsem přichystala čerstvé pečivo s domácí vajíčkovou pomazánkou, kterou dělám úplně jednoduše. Smíchám bylinkovou pomazánku z Lidlu s uvařenými a nakrájenými vajíčky, Do pomazánky ještě dost často dávám pažitku a je to vážně mňamka. Oba vajíčka milujeme, takže tuhle pomazánku dělám alespoň jednou týdně. Na pečivo jsem dala pomazánku, a nakrájená Cherry rajčátka s polníčkem.

Jako sladkou část dnešního brunche jsem ukuchtila po hodně dlouhé době palačinky. Dělám je z těsta od Bodylab, které najdete v mém seznamu o b l í b e n o s t í. Namazala jsem je Proteinellou, posypala nakrájeným banánem a nektarinkami. Nahoru jsem dala ještě ořechové máslo a javorový sirup!

Kávu jsem mohla konečně udělat z kávovaru, takže naše brunche už jsou vážně jako někde v kavárně. Mám nový kávovar od Sencor a jsem z něj vážně nadšená. Přála jsem si kávovar vážně dlouho, protože jsem největší milovník kávy a dočkala jsem se! Mám z toho opravdu radost, protože není na kapsle, ale kávu vždyc čerstvě namele a je to na chuti vážně znát. 

Zkuste se taky někdy ráno zastavit a udělat si takový příjmený brunch! 

Mám radost. Zažila jsem dva nádherné dny a jelikož jsem se zase vrátila k blogování, tak se o to s vámi můžu podělit i tady.

Všechno začalo jedním velkým překvapením, které mi vážně vyrazilo dech. Dala jsem si s Vláďou obvyklý sraz na Hradčanský. Měli jsme jít do Palladia a někam na oběd. Když jsem mu volala, jestli už je na cestě, dostala jsem odpověď, že stojí před Tescem. Koukám kolem sebe, ale že bych ho viděla, to ne. On se mi někam schoval a dělá si ze mě srandu? Najednou jsem se podívala na silnici a stál tam i s jeho novým autem! Takže jo. Právě tohle může za to, že jsme vyrazili tak nečekaně na výlet.

Jeli jsme autem a já neměla páru kam. Nakonec jsme dorazili do lomu Velká Amerika, kde jsme nebyli několik let. Kdo jste na tomto místě ještě nebyli, rozhodně doporučuji. Je to ideální místo na příjemnou procházku. Navíc je to kousíček z Prahy.

No a pak to začalo. Vláďa začal vymýšlet co dál. Krkonoše? Rakousko? Navrhla jsem Šumavu. Tam jsme ještě nebyli. Koukáme na booking, abychom se podívali, jaké nabízí ubytování a najednou jsme narazili na nádherný hotel s Wellness! J e d e m e! Vždyť si zaloužíme chvilku jen relaxovat a užívat si jeden druhého.

Sjeli jsme si rychle domů pro věci (naštěstí bydlíme 10 minutek od sebe) a vyrazili jsme. Cesta nám trvala necelé tři hodinky a přijeli jsme do Lipna nad Vltavou. Nikdy předtím jsem tam nebyla a dost mi to přípomínalo Špindlerův mlýn, kam strašně ráda jezdím.

Když jsem viděla ubytování, řekla jsem si w o w! Hotel se jmenuje Modrý jelen. Velká dřevěná chata, naprosto nádherně zařízená do posledního detailu. Neměli jsme jen pokoj, ale rovnou celý byt, který byl tak třikrát větší, než ten můj! :D Hodili jsme věci do našeho jednodenního ubytování, vzali jsme si plavky a šli jsme se podívat do Wellness části. 

To bylo další moc milé překvapení. Několik saun, dvě výřivky, bazén. To všechno v naprosto luxusním stylu. Přesně něco takového jsme potřebovali. Jen si sednou do horké výřivky a odpočívat. Navíc se Wellness nemuselo platit ještě navíc k ubytování, což se nám ještě nikde nestalo.

Po nádherném odpočinku jsme si dali víno na terase a užívali jsme si nic nedělání.

Ráno se mi ani nechtělo z postele. Jediné, co mě motivovalo byla představa, jaká asi bude snídaně, když máme tak luxusní ubytování. Snídaně je moje nejoblíbenější jídlo dne a naprosto miluji, když si můžu v hotelu vybrat z milionu věcí, na co mám zrovna chuť. A tahle snídaně byla asi nejlepší, jakou jsem kdy měla. Nakonec jsem si vybrala kafíčko, rozpečenou bagetku s pomazánkou, šunkou, sýrem. Taková klasika. Ovšem jsem to musela zajíst i sladkým koláčkem. To jsem fakt neodolala! 

Hurá na výlet!

V poslední době jsem se celkem chytla toho, že vymýšlím program. Jelikož bylo v okolí ubytování hned několik míst, kam se podívat, celý den jsme měli co dělat. Nejdřív jsme se domluvili, že půjdeme navštívit Stezku mezi korunami stromů, na kterou jsem chtěla několik let. Ke stezce jsme vyjeli lavkou na kopec a pak jsme už šlapali po svých. Stezka mě vážně překvapila. Bylo to nádherné a můžu ji doporučit všema deseti. Krásné výhledy, příroda a hlavně čerstvý vzduch.

Další zastávka, kterou jsem si vyprosila byl Český Krumlouv. Město se nachází asi 30 minut od stezky, kde jsme byli. Do Českého Krumlova jsem se chtěla podívat celkem dlouho. Je to jedno z nejhezčích měst tady u nás a rozhodně stojí za to ho navštívit. Pokud máte rádi Karlovy Vary, tady se vám v Krumlově bude líbit ještě o trochu více! Zaparkovali jsme auto a šli směr centrum. Všude bylo celkem dost turistů, což jsme nečekali, ale rozhodně to dokazovalo, že to bude stát za to. 

Mě to trochu připomínalo Sicílii, kde jsme před měsícem byli. Všude malé uličky, kavárničky, obchůdky. Největší dominantou města je hrad a zámek Český Krumlouv. Kolem jsou nádherné zahrady, kašny, parky a vše je udržované a čisté. Z celého města jsme byli nadšení a moc se nám tam líbilo. 

Většinou když hledáme, kam půjdeme na jídlo, koukáme na aplikaci TripAdvisor. Najdete tam jak ubytování, aktivity v okolí, tak i právě místa, kam jít na dobré jídlo. Lidi tam přidávájí hodnocení a recenze a tak si můžete vybrat podle jejich doporučení. Vláďa narazil na restauraci, která se mu v aplikaci líbila, tak jsem se tam vydali. Už když jsem se blížili, viděli jsme, že tam bude dost narváno. Já mám ráda, když je v restauraci, kam jdu, plno. Svědčí to o tom, že tam vaří dobře!

Naštěstí měli volné jedno mini místečko pro dva, tak jsme měli štěstí.

Restaurace se jmenovala Krčma a bylo to vážně něco! Všechno bylo ve vesnickém stylu. Uprostřed restaurace byl oheň, na kterém dělali maso, všechno bylo obložené dřevem. Už jen ten pohled na restauraci byl zážitek, protože to bylo dotažené do posledního deatilu. Na menu měli převážně jen maso z grilu a pečené věci. Nakonec jsme si vybrali menu pro dva. Ochutnávku všech mas, pečené brambory, bramboráčky a obloha. Můžu vám říct, že to bylo naprosto dokonalé! :D Na obřím prkýnku (které se nám skoro nevešlo na náš stůl :D) přinesli upečené maso, brambory s dipem, zeleninový salát, bramboráčky, k tomu všemu křen a B O Ž E! To bylo tak dokonalý jídlo, že jsme to vážně ani nečekali. Všechno bylo naprosto výborně připraveno na ohni. Byl to zážitek. Teda hlavně pro Vláďu, protože většinou každý chlap má rád kus masa! :D Pokud pojedete do Krumlova na výlet, sem prostě musíte! Rozumíte? M U S Í T E! 

Tohle bylo přesně to jídlo, po kterém potřebujete šlofíka! :D No ale my jsme místo odpočinku dál pokračovali na hrad a zámek, kde byl krásný výhled na celé město. Dovnitř jsme nešli. Mě samotnou prohlídky zámků moc nebaví, tak jsme se podívali jen na zahradu a šli jsme zase zpět do centra. Pak přes park na parkoviště k autu. Už po cestě hřmělo, ale jak jsme sedli do auta, začalo během sekundy tak strašně lít, že jsem si říkala, že někdo nám dnešní výlet opravdu přál. Jelikož takové štěstí na počasí jsem dlouho neměla.

Celé dva dny byly naprosto dokonalé. Pokud chcete vyrazit na výlet někam po Čechách, při nejlepším s vaším přítelem, tohle bude trefa do černého. Ať už hotel, Wellness, stezka, koloběžky, jídlo. Prostě všechno bylo úžasné a můžu vám tento program a výlet doporučit všemi deseti. Snad se vám dnešní článek líbil a budu moc ráda, když mi dáte vědět, jestli jste taky byli na těchto místech  a jak se vám tam líbilo.

Chtěla jsem vám sdělit pár holčičích věcí, protože tohle téma není vůbec tabu a mělo by se o tom mluvit. Když jsem řešila váhu víc, než bylo zdrávo, období menstruace pro mě bylo naprosto k nevydržení. Cítila jsem se ve svém těle hrozně a nemohla jsem s tím dělat vůbec nic. 

Myslím, že každá z nás máme podobné bolesti, příznaky a pocity. Sice jsem nikdy neměla stav, že bych týden seděla jen u romantických filmů, jedna zmrzlinu a každou chvíli brečela, ale i já to nějakým způsobem prožívám a vnímám. 

Dnešní článek jsem chtěla napsat hlavně proto, abych vám ukázala, že jsou věci, které jsou naprosto normální. I když se cítíme nepříjemně, je důležité abychom byli sami k sobě tolerantní. Jestli si myslíte, že tyhle věci nějakým záhadným způsobem neprožívám, jste na omylu. Neberu antikoncepci, takže mi nic bolesti nezmírňuje a já si můžu toto období "užít" se vším všudy. 

Cca čtyři dny před "startem" :D začnu na svém těle pozorovat první příznaky. Celá oteču. A to doslova. Přijde mi, jako bych zadržela každý mililitr vody, kterou do sebe dostanu a cítím se jak nafouklý balónek. Začínají mi být těšnější kalhoty a raději volím volnější oblečení, které je mi  mnohem více pohodlné. Někdy jsem dokonce tak moc nafouklá, že sama sebe začnu přesvědčovat, že jsem tak v devátém měsíci těhotenství. Dost často stojím před zrcadlem a koukám, jak bych asi vypadala, když bych čekala prcka! :D 

Moje chutě se najednou úplně změní. Místo toho, abych měla chuť na zdravá jídla, pro změnu bych  se nejdradši od rána do večera cpala jen sladkým. Honí mě mlsná od rána do večera, pořád bych něco tláskala a nemůžu najít pořád to správné, co by mojí chuť zahnalo. Nejčastěji tyhle moje výkyvy schytá oříškové máslo, hořká čokoláda, nebo třeba burger! Není to ale nic přehnaného. Za ty roky jsem se už naučila, dát si něco a netrápit se omezováním. Předcházím tím tomu, abych se například přejídala a nakonec stejně snědla všechno, co doma najdu. No ale když si dám něco dobrého, moje břicho se nafoukle ještě o kus víc a já už se sotva hýbu! :D

Jako další přichází na řadu únava. Nemám energii absolutně na nic a dost často mívám nechuť úplně ale úplně ke všemu. Najednou zmizí moje produktivita a přichází válení se na gauči u YouTube. Ne, že bych se válela celé dny, to si nemůžu ani dovolit. Ale spíš jsem celkově línější a méně pohyblivá. :D S tím se pojí i moje demotivace ke cvičení. To se mi stává hlavně díky tomu, že moje břicho sotva nacpu do legín a cítím se vážně nekomfortně ve svém těle. 

Den před mě začnou strašlivě bolet ledviny. Jako by mě do nich někdo bodal nožíkem a zabere mi jenom horká vana, kterou v tyto dny miluji ještě víc, než normálně. Bohužel občas nakonec musím zvolit prášek proti bolesti, protože se to nedá vydržet. Obzvlášť, když zrovna musím fungovat bez ohledu na to, jestli mám svoje dny.

Sice se nevážím, ale už z dob, kdy jsem si váhu kontrolovala vím, že mám vždycky během menstruace zhruba 2 kila nahoře. Pokud to máte stejně, nemusíte se z toho vůbec hroutit. Naše tělo zadržuje pouze vodu a hned jak tyto dny skončí, váha se vrátí do normálu. 

Co se týká mojí nálady a pocitů, samozřejmě si všechno beru, jsem daleko více negativní a dost často i protivná. Ale pokud mám vedle sebe někoho blízkého a musí moje nálady snášet, vždycky raději řeknu, že jsem v tom nevinně a můžou za to jen moje hormony. :D 

Během menstruace cvičím většinou normálně. Nebo spíš v rámci možností! :D Protože mi přijde každý pohyb mnohem více naročný a občas si přijdu jako koule, která se jen kývá ze strany na stranu.  :D Něco jako kardio, nebo cviky s výskokem jsou pro mě v tomto období noční můrou a když je nemám v tréninku, tak je raději nedělám. Vynechávám i cvičení na břicho. Když už, tak si dávám jen pár cviků, které nejsou nějak extra namáhavé na spodní záda, protože mě většinou bolí a jsou citlivá. Ale vůbec nevadí, když břicho během vašich dnů vyřadíte ze svého tréninkového plánu úplně a budete se věnovat cvičení, které vám nedělá takový problém. Pokud máte vyloženě bolesti, vykašlala bych se na cvičení úplně a určitě si to nemějte za zlé. Nebo můžete tréninky vyměnit za něco méně náročného, jako jsou procházky, protahování, nebo lehčí jógu. :)

Tento článek jsem chtěla napsat hlavně protože dostávám neustále otázky, jak toto období snáším já a jestli v těchto dnech cvičím, nebo ne. 

Určitě buďte tolerantní ke svému tělu, nemějte výčitky, když se necítíte dobře a nepřepínejte se! Dejte si něco dobrého, zalezte si pod peřinu a poslouchejte oblíbenou hudbu, nebo sledujte seriály. Klidně si i poplačte, když to tak cítíte! :D Je to prostě normální a není důvod se stresovat ještě víc. Naše hormony bohatě stačí!  :D Všechny jsme v tyto dny nafouklé, nepříjemné a citlivé.

KRÉM + OZDOBENÍ

DROBENKA

Suché ingredience na těsto si smícháme dohromady, poté přidáme i vajíčka, pyré, sirup a nakonec vodu podle hustoty. Pečeme zhruba 10 minut na 170 stupňů, jen aby se koláč zatáhl. Mezitím si připravíme krém. Všechny ingredience (kromě broskví) vyšleháme mixérem a dáme na koláč. Nakrájíme si broskve na plátky. Drobenku si připravíme tak, že necháme rozpustit Ghí a smícháme ho rukou s rozdrcenými ovesnými sušenkami. Než vrátíme koláč do trouby, tak ho broskvemi a drobenkou ozdobíme. Pečeme ho dalších zhruba 40 minut na 170 stupňů. Koláč průběžně hlídejte. Záleží i na tom, jakou použijete formu na pečení. :)