MOJE ZAČÁTKY

1. listopadu 2017


Teď mi došlo, že ani nevím, jak dlouho už žiji zdravě. Chtěla jsem napsat přesné číslo, ale netuším. A vypátrat to nemůžu, protože mám rozbitý telefon. Takže to odhadnu. Dejme tomu necelé tři roky. Toto letí.
Dneska budu vzpomínat. Vzpomínat a hrabat se v myšlenkách a zkušenostech z mých začátků se zdravým životním stylem a se způsobem života, kterým žiji doteď. Přišlo mi totiž za poslední dobu nespočet dotazů o tom, jaké byly moje začátky, jak dlouho už makám a jestli mám nějaké rady k tomu, jak vlastně se zdravým životním stylem začít. V každém případě musím ještě doufat, že dneska buď opravím mobil, nebo si koupím nový, abych mohla doložit do článku nějaké "oldskůl" autentické fotografie.
Už zase to tu musím zmínit a uvést na pravou míru. Jistě to už všichni dobře víte a znáte mojí temnou minulost, ale celý můj nový životní styl začal díky tomu, že jsem trpěla poruchami přijmu potravy. Od anorexie, přes přejídání, až po bulimii, která byla to nejhorší, co jsem zatím v životě zažila. Díky tomu si dovolím říct, že moje začátky byly ještě tak tisíckrát těžší, než začátky normálního člověka. Začínala jsem pořád od začátku. Nasadila jsem si extrémní dietu, díky které jsem chtěla shodit to, co jsem nabrala díky bulimii a přejídání. Nenáviděla jsem totiž svoje tělo. Nedokázala jsem ani pomyslet na to, že takhle budu vypadat ještě následující den, týden, měsíc a doufala jsem, že to co nejdříve shodím. Při pohledu do zrcadla jsem měla pocit úzkosti a sama sebe jsem se ptala, proč jsem to nechala zajít tak daleko. Diety nefungovaly. "Překvapivě". Sice jsem si nasadila přísný režim, který spočíval v tom, že nebudu jíst sacharidy, zakážu si nezdravá jídla a budu cvičit každý den, ale tuhle vojnu vždy vystřídal záchvat přejedení a následovalo zvracení a "zbavení" se nepříjemných pocitů a sebe nenávisti. Tu jsem v sobě totiž měla po každém přejedení větší a větší.
Po několika stovkách nových začátků, které jsem pokazila, mi došlo, že tohle není cesta ven. Došlo mi, že na to musím jinak. Došlo mi, že první věc, kterou musím ve své hlavě přeprogramovat je vztah k sobě samé. Musela jsem přijmout svoje tělo takové jaké je a uvědomit si, jak hrozně mu ubližuji. Tento proces byl nesmírně důležitý. Měl mě totiž zbavit, nebo alespoň minimalizovat mojí touhu po tom být hubená a nasazovat pořád dokola přísné diety, které ve finále stejně neměly žádný smysl. 
Klidně několikrát denně jsem stála před zrcadlem a jen si v hlavě opakovala, že nemůžu za to, jak vypadám, že mám prostě problémy s jídlem. Tvrdila jsem sama sobě, že až je vyřeším, tak se můžu pustit do nějakého hubnutí, ale nejdřív musím vyléčit duši. Bez toho to nepůjde.
Přestala jsem se vážit a utvrdila jsem svoji hlavu a tělo v tom, že jídlo a cvičení pro mě bude lékem. Prostě takový antibiotika.
Moc dobře jsem věděla, že nemůžu hladovět, nebo jíst méně, než moje tělo potřebuje. Došlo mi, že si musím jídlo nastavit tak, aby bylo zdravé a pravidelné. Zdravé proto, abych z něj neměla takové výčitky. A díky pravidelnosti v jídle jsem netrpěla hlady a neměla jsem takovou tendenci se přejídat. Kdybych vám měla popsat tak nějak zhruba můj jídelníček, dost se lišil od toho, jak jím teď. Tenkrát jsem vůbec netušila, jak moc pestré a dobré může být zdravé jídlo, takže jsem jedla jednoduchá a docela nudná jídla. Ráno to začalo nějakým müsli s ovocem a bílým jogurtem. Ke svačině jsem si dala suchary se šunkou. Oběd nějaké kuřecí maso, nebo ryba na páře s bramborem. Svačina zase suchary a k večeři třeba pečivo se sýrem. Nic světoborného. Ovšem díky tomu, že jsem jedla kvalitněji a vyváženěji, jsem se cítila trochu lépe.





Zařadila jsem i cvičení. Tu situaci a ty momenty si pamatuji dodnes. Cvičila jsem podle Blogilates. Její videa jsou na doma, bez činek, závaží a mě hrozně vyhovovaly. Neměla jsem skoro žádnou fyzičku a ani moc síly, takže jsem u jejího cvičení dosti umírala, ale ten pocit po cvičení byl k nezaplacení. Pokud jsem si někdy v tomto období připadala proti přejídání silná, bylo to právě ve chvílích, kdy jsem měla odcvičeno. Cvičení mi totiž nesmírně pomáhalo v tom, abych se zbavila nepříjemných pocitů a malinko vypnula. Zároveň mi to dávalo pocit, že pro sebe něco dělám a že bych díky tomu mohla změnit i mojí postavu.


Vydržela jsem 13 dní a bulimie byla zpět. Když jsem ležela v posteli s bolestí žaludku, nafouklým břichem a obrovským zklamáním ze sebe samé, odehrával se ve mě boj. Jedna půlka mé hlavy tvrdila mé duši, že se z toho nedostanu a že je mi prostě souzeno být nemocná. Druhý polovina tvrdila, že to nemůžu vzdát a musím zase bojovat. 
Nakonec jsem si v hlavě ujasnila, že musím být sama sobě vděčná a sama na sebe pyšná. Před těmi 13 dny jsem se totiž přejídala klidně několikrát za den. A teď jsem vydržela 13 dní jíst pravidelně, cvičit a bojovala jsem. Najednou jsem viděla ten obrovský pokrok, který jsem udělala. Tentokrát jsem si neřekla, že začínám od začátku, ale že jen pokračuji. Říkala jsem si, že tentokrát vydržím ještě víc než 13 dní.
A ano, vydržela jsem. Za první tři měsíce mého zdravého životního stylu jsem se k bulimii vrátila ještě několikrát. Ale víte co? Každý přešlap mě posílil a každý přešlap pro mě byl ponaučením. Neříkám, že jsem neměla chvíle, kdy jsem sama sobě tvrdila, že na to nemám. Jasně, že měla. Ale kdykoliv jsem pomyslela na to, jak se cítím, když jím zdravě a cvičím, motivovalo mě to. V těchto chvílích jsem se totiž po několika letech cítila zase jako normální člověk. Když jsem jedla zdravě a cvičila, tak jsem najednou i líp přijímala svoje tělo a víc a víc jsem toužila po tom být z bulimie venku navždy.
Teď mi došlo, že článek o mém začátku asi udělám na několik dílů, protože je toho ještě tolik, co bych vám ráda sdělila. Ale dneska zůstaneme tady. V bodě, který by mohl motivovat i vás. Moje začátky byly těžké. Bojovala jsem denně sama se sebou. S mým tělem. S jídlem, se cvičením. Ale jak vidíte, ta dřina se vyplatila a dneska jsem už úplně jinde. Pokud budete pořád přemýšlet nad tím "jak začít", nikdy nezačnete. Neexistuje na to návod. Ani já ho nemám. Je to prostě uvědomění si sám v sobě. Připravit si jídlo, obléct se do sportovního a makat. Není to o tom hledat nějaké návody. Prostě chceš a jdeš si za tím. Na návod sami časem přijdete. Tak přestaňte hledat výmluvy a přestaňte se ptát na teorie, které jsou vám v praxi stejně k ničemu. Poslouchejte svoje tělo, poperte se s nepříjemnými pocity a bojujte! Stojí to za to. :)

5 komentářů

  1. Krásný, upřímný článek... Člověk si ani neuvědomí co za sebou někdo druhý může mít a vidí ho jen "teď a tady". Sice neznám pocit bulimie nebo anorexie, ale aspoň přejídání a znechucení sama sebe ano. Pocit neúspěšných začátků o zdravý životní styl... Je jich asi milión... Ale jak říkáš... Žádný nový a nový začátek. Když klopýtnu musím pokračovat v "běhu" za svým spokojeným JÁ. Já sama se tím snažím řídit. Je to sice těžké, protože jsem netrpělivý člověk a všechno bych chtěla mít hned (stejně tak výsledky). Tak se teď snažím a učím trpělivosti. Doufám, že budu stejně tak úspěšná jako ty a jednoho dne budu tam, kde bych být chtěla.

    Děkuji ti za tento skvělý článek. Těším se na další tvou tvorbu.

    -K

    OdpovědětVymazat
  2. tvoje články jsou tak neuvěřitelně pozitivní a motivační a myslím, že pomáhají spoustě lidem mnohem víc, než si dokážeš představit :) díky moc za ně!
    Zuzana

    OdpovědětVymazat
  3. Opravdu motivační článek!Jsi opravdu báječná, že jsi tohle všechno dokázala a dostala jsi se tam, kde jsi ted', št'astná. :) Děkujeme!

    OdpovědětVymazat
  4. Moc Vás obdivuju, jak jste to všechno zvládla a vydržela to. Já teď cvičím podle vašich videí a hrozně mě baví�� :). Děkuju moc!!!.

    OdpovědětVymazat
  5. každý deň dakujem za teba. Si neskutočne inšpirujúci človek. Tvoje články a videa sú mojou spásou.
    Ja nemám problém ani s bulímiou a ani s anorexiou. A som štíhla no aj tak chcem so sebou niečo robiť. Svoje telo milujem a chcem ho zdokonalovať. Chudnúť nechcem to fakt nepotrebujem no svaly by som si vybudovať chcela. Cvičím doma na zadok a nohy. Chcela by som mať vypracovaný zadok a nohy. Cvičím vetšinou s vlastnou váhou ale mám aj záťaž. No veľa krát sa my cvičiť nechce lebo si poviem že ja to nepotrebujem. Nejaký jedálniček nedodržiavam lebo ja mám veľmi rýchli mmetabolizmus a nech zjem čo kolvek na mne to nevidno. A keď som sa začala jesť zdravo tak som nemala ako keďže ja mám 15 rokov a som v podstate odkázaná na rodičov. Ktorý povedzme si úprimne nevyznávajú zdravé jedlá. No ale aby sme sa dostali k podstate. Vždy keď sa my nechce alebo som demotivovaná ak si pustím tvoje videá a hneď my je omnoho lepšie. Ty si človek ktorý pri mne ,,stojí" teda čo sa týka zdravej stravy, cvičenia a motivácie. Si pre mňa tá najvetšia inšpirácia na svete a si neskutočný človek. to čo robíš je neskutočné. Dokážeš inšpirovať miliardu ľudí len tým že existuješ a to sa málo kedy vidí. A za to ti ďakujem. Aj keď viem že si toto asi neprečítaš tak som ti to potrebovala povedať lebo ty ani nevieš ako veľa pre mňa znamenáš. Ďakujem za to že si a za to že si moja každodenná motivácia. MILUJEM TA

    OdpovědětVymazat

Moc si vážím každého Vašeho komentáře. ♥