Vítám Vás u nové edice článků, kterou jsem plánovala zhruba už od začátku podzimu minulého roku. Sice píšu články, které jsou většinou ohledně toho, co se mi děje v hlavě, co zrovna řeším, cvičím a co si zrovna myslím, ale přeci jenom jsem chtěla zařadit takový "diary" článek. Tenhle článek vyjde vždycky na konci měsíce a jak asi tušíte, bude to takové shrnutí a všehochuť. Co se u mě změnilo, či nezměnilo, jak se mi daří, či nedaří a aktuální myšlenky, nebo nějaký ten progress. Prostě Vám v těchto článcích sdělím vše, co mám na srdci a k čemu se chci vyjádřit. No a jelikož zítra je konec měsíce ledna, dovolte abych se s Vámi podělila o první díl z této nové série článků.

Minulý týden v sobotu jsem se konečně rozhodla navštívit obchod Tiger, kolem kterého jsem chodila už nějaký ten pátek na Václaváku. Proto, když mi ho nově otevřeli přímo v ochodním centru na Andělu, kolem kterého jezdím po každé odpolední domů, musela jsem tam zajít a byla jsem opravdu příjemně překvapená. A já bych Vám v dnešním mini článku ráda ukázala, co pěknýho jsem si koupila a s čím jsem si udělala radost. :) 

JABLKO - 2ks

ROZEMLETÉ VLOČKY- 100g

VEJCE - 2ks

BÍLÝ JOGURT - 200g

KYPŘÍCÍ PRÁŠEK

HOŘKÁ ČOKOLÁDA - 2 kostičky

MLETÉ OŘECHY - 30g

MED, SIRUP, NEBO SLADIDLO

Jablka oloupeme a nakrájíme na malé kostičky. Smícháme se zbytkem ingrediencí a nakonec nalámeme do těsta kostičky čokolády. Vylijeme do formy a pečeme 25-30 minut, zhruba na 180 stupňů.

Dneska to bude malinko vážnější téma, ale hodně dlouho jsem se k tomuhle článku odhodlávala. Už jenom protože je to pro mě dost citlivé téma. Takovým nakopávačem, který mi dodal energii na tohle psaní bylo to, když mi tenhle týden řekla jedna kamarádka, že dřív měla bulimii a dodnes se s ní pere. V tu chvíli mě polilo horko. Nikdy bych to do ní neřekla. Vlastně by mě to v životě ani nenapadlo, že zrovna ona. Ale tak to bejvá. 

Na světě běhá tolik slečen, které trápí bulimie a vsaďte boty, že byste to na ně rozhodně netipovali. Dovolte abych Vám popovídala něco o téhle nemoci. Moje názory, moje rady a bohužel i mojí zkušenost. A proč? Protože se všude mluví o anorexii, nebo o přejídání a bulimie je téma, které není až tak probírané. A já to chci napravit.

Přijde mi, že poslední dobou si lidi myslí, že je svět rozdělen na dva tábory. Tábor A a tábor B. Ti co žijí zdravě a Ti co zdravě nežijí. A myslí si to právě hodně lidí, co se snaží za každou cenu nasoukat do toho prvního tábora. Člověk, který žije zdravě je podle nich jak ze škatulky. Salátík, proteiňáček, kuřecí. Makra a kalorie na gram zapsaný v tabulkách, které má nejlépe zapsané ve třech aplikacích mobilu, aby se nestal nějakej fail a náhodou se s jídelníčkem nesekl. Na břiše vysekaný buchty, biceps napumpovanej a zadek vydřepovanej. No prostě jedna velká chodící a svalnatá dokonalost, která je perfektní jak při každém tréninku, tak při každém jídelníčku, který je naprosto bez jakéhokoliv náznaku něčeho z tábora dvě.

Tak a tábor číslo dvě ... to je jen v kterém by většina z nás asi nechtěla žít a nebo když v něm žije, snaží se vermomocí stát součástí té dokonalosti číslo jedna. V tomhle táboře se můžete celý den jen ládovat čokoládou, tváře mít naducaný, tělo samej tuk, hejbat se tak maximálně při pohybu ruky plné brambůrků směrem k ústům a když tam nejíte, tak paříte a lejete tvrdej alkohol po litrech.

No dobře. To jsem asi přehnala a ty dva tábory jsem popsala dost extrémně, ale přeci jenom nějakej důvod jsem k tomu měla. Chtěla jsem Vám totiž ukázat to, jak si většina lidí představuje tento svět z pohledu zdravého životního stylu. A když se odhodlají svůj život přestěhovat z druhého tábora do toho prvního a udělat ze sebe jiného člověka, který bude žít zdravěji, přeženou to. 

Ráda bych se s Vámi podělila o něco, co si myslím, že bude přes ten rok nejtěžší. Většina z Vás si dala nějaké to předsevzetí. Zhubnout, zformovat tělo, nebo třeba získat lepší fyzičku či se naučit líp jíst. To už je fuk. Ovšem je super, že do toho teď jdete po hlavě, jste plní energie, naděje a máte chuť na tom makat 24/7. Nechci bejt pesimista a tuhle radost a energii Vám nějak tímhle úvodem článku vzít, ale přeci jenom Vám musím sdělit jednu špatnou zprávu z mé zkušenosti. Alespoň jednou za ten rok přijde chvíle, kdy Vám nebude zrovna nejlépe, kdy to budete chtít vzdát, nebo Vám dojde motivace. Může to být období, chvíle a pro někoho dokonce i konečná v tomhle boji a vzdá to. A proto píšu tenhle článek. Článek, v kterém Vám poradím a prozradím moje tajný fígle k tomu, aby jste si udrželi motivaci po celý rok a dokázali se nad špatné situace, které třeba budou i demotivační, povznést.