Tak jsem zase tu, zase je neděle a zase je to jedinej den v tomto týdnu, kdy mám čas se zastavit, zasednout k počítači a vypisovat moje myšlenky sem na blog. Jak já se na to těšila! Chci Vám poděkovat za reakce u předchozích článků a i když byly malinko na jiné téma, než jste u mě zvyklý, hrozně mě tohle psaní bavilo a určitě v tom budu pokračovat, když jsem četla komentáře, jak Vám takové články pomáhají. No ale teď k věci. Dneska mám náladu na takový povídací článek na téma aktuálního pohledu na cvičení a jídlo. Jak to teď mám nastavený ... ehm, nebo spíš nenastavený!?

Většinou když zveřejním někde příspěvek o tom, jak je hrozně důležitý se mít rád, dostanu vzápětí tunu komentářů o tom, že to nejde, že je to hrozně těžký, nebo se mě někdo zeptá, jak na to. Proto se pokusím v dnešním článku popovídat zase trochu na téma sebelásky a hrozně doufám, že to někomu pomůže a zase objeví lepší cestu a vztah k sobě samému.

Podle mě si lidi nejvíc ubližují myšlenkama. V dnešní době se každej předhání v tom, aby byl lepší než ostatní, aby líp vypadal, nebo měl ty nejlepší hadry a věřte tomu nebo ne, většinou ty lidé, kteří jsou takhle "vytunění" nejvíce, právě ty trpí největším nedostatkem sebevědomí i když se to tak třeba na venek netváří. Víte čím si hrozně nevědomky ubližujeme? Naše mysl má nějakou představu o tom, co je dobré a co dobré není. Co je dokonalé, co dokonalé rozhodně není, co je vada a všechny tyhle poznatky člověk získal za tu dobu, co žije. Může se Vám stát, že máte například z něčeho komplex, jenom proto, že Vám to někdy někdo řekl a upozornil Vás na něj. Můžete mít komplex, protože Vaše mysl má jinou představu o tom, jak byste měli, či neměli vypadat. Možná můžete mít i komplex protože prostě chcete vypadat jako tamten nebo tamta, protože Vám ten člověk připadá lepší než Vy, dokonalejší. Ale všechno je to jen ve Vaší hlavě a co je ve Vaší hlavě, to jde ovlivnit Vámi samotnými. Takže prosím neříkejte, že to nejde.

Dneska je na řadě článek na který jsem si chtěla udělat fakt čas, sednout si k němu a dát si na něm opravdu záležet. Né, že by to tak nebylo s článkama i normálně, ale hned jak jsem ráno koukla z okna, viděla jsem venku to šedo a déšť, řekla jsem si, že dnešní téma článku je na tento den, jako dělaný. Další důvod je ten, že mám v hlavě tolik myšlenek, dojmů a pocitů a musím to vyventilovat ven a vypsat si to z hlavy přímo sem na blog, abych si trošku dokázala urovnat myšlení. Hodněkrát jsem zmiňovala v předchozích článcích, že čtu. A že čtu knížku "Čtyři dohody". A jelikož mi tato kniha opravdu hodně dala, chci se o to s Vámi podělit. O moje aktuální smýšlení a názor na ni. 

Abych to tak nějak uvedla na pravou míru. A zhruba Vás jen upozornila v jakém duchu se bude tento článek táhnout a o čem kniha je ... v jednoduchosti řečeno ... jde o srovnání myšlenek, uvědomění si spousty věcí a tím pádem by měl následovat lepší přístup k životu a k sobě samotným. Knížka má sice nějakých 150 stran, ale v každé větě je hluboká myšlenka a jelikož já to chci všechno dát do čtyř článků, upozorňuji proto, že každý z nich bude hodně obsáhlý. Později pochopíte, proč zrovna čtyři. Moc si přeju, aby Vám články předaly moji energii, kterou díky této knize mám.

Nechci se moc soustředit na úvod knížky, jen chci zmínit proč se knížka vlastně jmenuje, tak jak se jmenuje. Jde vlastně o čtyři dohody, které když přijmeme, vytvoříme si dostatek osobní síly, abychom změnili naše dohody, které jsme si třeba nevědomky sami v hlavě vybudovaly a často nám hodně ubližují. 

Dneska pro Vás mám článek, o který jsem se s Vámi chtěla podělit už delší dobu. K psaní si dneska pouštím playlist ze Spotify, takže jsem zvědavá, jestli ho vydržím nevypnout až do konce. K psaní příspěvků na blog totiž potřebuju hrobový ticho, nikdo mě nesmí rušit a vždycky celou dobu psaní ignoruju všechny upozornění na počítači a mobilu ze sociálních sítí. :D V dnešním článku bych se s Vámi chtěla pobavit o tom, jaký mám názor na mýty o hubnutí a o zdravém životním stylu a chtěla bych se s Vámi podělit o ty nejvíc rozsáhlý, kterýma si škodí hodně začátečníků.

První a nejčastější mýtus, který si snad vyzkoušel každý z nás ... když chci zhubnout, musím hladovět. Ano, člověk když hladový, tak opravdu hubne, ale má to hned několik háčků. Ten první a nejmíň příjemný háček... Vy když hubnete hladověním, hubnete nejprve svalovou hmotu a ne tuk. Proto když se dáte do hubnutí například za účelem toho, že chcete mít pevné nohy, po zhubnutí hladověním a nejedením pravděpodobně zmenší jen svůj objem, ale pořád budou rosolovité a opravdu se nezpevní. Další nepříjemný háček ... Vaše tělo si bude dělat zásoby a je možné že se Vám kila brzy vrátí. Pokud držíte nějakou hladovku, Vaše tělo si s každým jídlem uloží všechno do tukových zásob, protože jakmile ho nakrmíte, ono si řekne : "Ty jo, on/a mi dává tak málo jídla, musím si tohle uložit do zásob, protože budu pak zase dlouho hladovět." No a když jsem zmínila přibrání váhy nazpátek, myslela jsem tzv. jojo efekt. Většinou totiž lidé, kteří nejí a hubnou tímto způsobem, tuhle "zázračnou" dietku moc dlouho nevydrží a zase se brzy pustí do papkání a při nejhorším ještě do hodně nezdravého papkání. Nedá se to vydržet, je to moc přísné a rozhodně to není trvale udržitelné. Proto naberou hned kila zpět a většinou ještě pár kilo navíc. Taky znáte někoho z okolí kdo neustále hubne a pak ho vždycky potkáte a má kila zase nahoře a takhle pořád dokola? To jsou právě lidi, kteří hubnou tímto způsobem. Hladověním si zkrátka o hodně víc uškodíte, než aby jste tělu pomohli k lepším tvarům a postavě. Většinou tuhle metodu zařazují začátečníci, kteří nevědí, jak zlepšit postavu a taky lidi, kteří nemají trpělivost, nebo dostatek času na zhubnutí. Proto začněte na postavě do plavek makat už teď a ne 14 dní před létem, aby jste se mohli hubnout zdravě, přirozeně a hlavně aby jste po létě kila neměli zase nahoře.

NOKY

dýně Hokaido

žitná mouka (můžete samozřejmě použít i jinou)

rozemleté ovesné vločky

pepř 

sůl

OMÁČKA

sójová smetana

kuřecí maso

česnek

cibule

pažitka

pórek

koření

majoránka

pepř

sůl

NOKY

Dýni rozkrojíme, vydlabeme a nakrájíme na menší kusy. Dáme vařit do osolené vody, aby změkla a poté scedíme a necháme pořádně vychladnout. Když je dýně studená, začneme přípravou těsta. Z nejhoršího z ni sundáme slupku a rozmělníme ji vidličkou. Začneme přisypávat mouku a tvarovat těsto pomocí rukou. (Tahle část přípravy je asi ta nejhorší a nejtěžší, takže se připravte, že dýně bude až na stropě, protože hodně lepí. :D) Přisypávejte mouku, dokud bude těsto lepit. Nakonec přisypeme i trochu rozemletých ovesných vloček, aby těsto ještě líp drželo. Poté vytvarujeme těsto do dlouhých hadů a nakrájíme na kostičky. Ty potom hodíme do vroucí, osolené vody a čekáme, než se noky uvaří. Doporučuji je vyndat tak 2-3 minuty potom, co všechny vyplují, ale raději jeden vezměte, rozřízněte a koukněte, zda už jsou. Scedíme, propláchneme teplou vodou a můžeme podávat.

OMÁČKA

Kuřecí maso si nakrájíme na kostičky, okořeníme a osolíme. Mezitím si na pánvičce na kapce oleje osmahneme cibulku na jemno a dva stroužky česneku vcelku. (ty po uvaření omáčky vyndejte) Přidáme maso a orestujeme ho. Když je maso orestované, zalijeme ho sójovou smetanou, podle hustoty i vodou, přidáme pórek, pažitku a necháme chvilku podusit pod pokličkou. Potom už jen sundáme pokličku, popřípadě necháme trošku vypařit vodu a můžeme podávat.