CHEAT DAY, MEAL & REFEED

24. října 2016



Dneska mám pro Vás krátký, nečekaný a spontánní článek, ale doufám, že to vysvětlím tak jak bych chtěla. Dneska jsem měla čas ráno prolítnout komentáře u včerejšího článku a opět tam bylo pár anonymních. Jak asi víte, dřív jsem si tyhle komentáře hrozně brala, nedokázala jsem je vstřebat a povznést se na ně a na nějaký čas jsem je tenkrát i zakázala. Ovšem před nějakou dobou mi došlo, že jsem hold blogerka, ne každý se mnou bude vždycky souhlasit a občas se najdou i lidi, kteří mi svou kritikou chtějí pomoct a poradit mi, jak se zlepšovat. Takže svým způsobem mě to teď i baví, nechávat si od ostatních poradit, co tady třeba zlepšit, abych se mohla někam posouvat. Za takovou kritiku děkuji.

Samozřejmě teď je tu řeč o komentářích, které jsou ... ehm, jak bych to řekla ... které jsou na úrovni. Jo, ehm, to je to správné označení a zaškatulkování anonymních komentářů - na úrovni. Komentáře od neznámých autorů v kterých bývají jen nadávky, ty mažu a takové mě nezajímají, jelikož si z nich nemůžu nic vzít a můžu si akorát tak zaťukat na čelo, jak někdo může někomu jen tak něco takovýho napsat a ani se nepodepsat. Většinou se uklidňuju tím, že takový člověk má nejspíš problém sám se sebou, že si musí takhle ventilovat zlost na někoho jiného ... přitom každý z Vás má svobodné rozhodnutí, zda chcete u mě na blogu čas trávit, či netrávit. Nikoho tu nedržím, nesnažím se Vás nějak ovlivnit, nebo Vás nějak omezovat. Je to Vaše volba, zda články budete číst, nebo ne. 

Tohle jsem chtěla ze sebe tak nějak dostat, než se dostanu k tomu, abych Vám vysvětlila, jak to teď mám s jídlem a obhájila si to, že rozhodně nemám nějakou nemoc zvanou Ortorexie, jak jsem se právě v komentářích ráno dočetla. A měla jsem potřebu nejdříve vysvětlit, jak to s komentáři mám, abych předešla rejpání, že nedokážu snést kritiku. 

Chci Vám jen vysvětlit, že tomu tak opravdu není. Ve včerejším článku a videu, jsem uvedla, že jsem měla cheat den po půl roce. Jo to zní dost strašidelně. A člověk kterej si dá něco dobrýho jednou za takovou dlouhou dobu nepřijde normální ani mě. Ale jen jsem to špatně vysvětlila a popsala.
Jak asi víte, já jsem teď s jídlem maximálně spokojená. Nehlídám si makra, kalorie, jím pocitově a tak, abych měla dost energie, síly a dobré nálady. Prostě a jednoduše jím tak, abych byla spokojená a zároveň, abych byla zdravá a cítila se dobře. Naučila jsem se konečně jít s jídelníček zlatou střední cestou a nepřehánět to a s tím samozřejmě souvisí i tolik milované cheat jídla, dny a já nevím co.

To, že si někdy něco dáme a úplně to nesedí do našeho jídelníčku, to z nás přece nedělá lidi bez vůle, nestojí to za výčitky a za špatné pocity ze sebe. Jsme jenom lidi, nejsme roboti a proto je naprosto přirozené a lidské, že máme na něco čas od času chuť. A právě v mé oblíbené knížce "Co Vám výživový poradci neřeknou, protože to neví." jsem si tenkrát přečetla něco, po čem mi tenkrát spadnul kámen ze srdce. 

"Když vynecháte trénink, nebo sníte nevhodné jídlo, nedělá to z Vás špatnou osobu. Dělá to z Vás člověka. Vítejte v klubu, už je nás zhruba 7 miliard."

A jak to tedy mám já s jídlem, které úplně nesedí do mého jídelníčku? Úplně jednoduše. Už jím tak, že mě mlsná honí minimálně a když už mě přes den honí, dám si nějakou proteinovou tyčinku, nebo ovoce navíc. Nebo jím celej den skoro jen sladký papání, ale přitom ve zdravějších variantách, jak jste například mohli vidět v posledním "Co jsem dnes jedla" videu.
Já jsem největší milovník zmrzliny, takže většinou jednou za týden, nebo jednou za 14 dní si musím dát, nebo někam zajít na pořádnou zmrzku a rozhodně si z toho nedělám žádný starosti. Spíš naopak si ji užívám a vychutnám, jak nejvíc to jde. A když nemám po ruce zmrzlinu, zvolím jednou za týden, za dva prostě nějaké jiné jídlo, které mám ráda a není až tak vhodný do mýho jídelníčku. :)


Cheat dny nemívám skoro vůbec. Možná proto to znělo fakt blbě ve včerejším článku. Nemívám je ale z jednoho jediného důvodu a to je záchvatovité přejídání, z kterého jsem se dostávala pár let. Neříkám, že jsem si teď neužívala sobotu a Nikči narozeniny, kdy jsme si pořádně nacpaly bříška dobrotama, ale to bylo vyjímečně, protože jsme slavily. A slavíme vážně jen jednou za půl roku naše narozeniny. Kdybych byla doma a měla si dát cheat day sama, tak to určitě dopadne tak, že bych se jen přejídala a přitom se cítila fakt špatně, protože bych se cejtila, jak tenkrát v době přejídání. Ládování se jídlem od rána do večera jen za účelem toho, abych měla něco v puse, abych se pořádně nacpala, když teda konečně "můžu" sníst co chci a aby mi to jako nějak psychicky "pomáhalo", to už asi nikdy nebude pro mě. Ládovat pátý přes devátý mi akorát způsobí nevolnost, těžkej žaludek a nepříjemnej pocit.



No a pak tu máme Refeed den, kterej je podle mě nejvíc výhodnej z těch všech variant. Vy kteří tento způsob neznáte .. jde vlastně o zvýšení sacharidů po dobu jednoho dne. Tím nakopnete a šokujete svoje tělo a ono začne zase správně fungovat a hubnout. A jak slovo hubnout napovídá, takové dny se hodí hlavně lidem, kteří mají snížený příjem sacharidů a snižují svou váhu. Nicméně... i já si dám raději takový den, než onen zmiňovaný Cheat den, kdy člověk sní všechno, co najde.



Takže, abych to už nějak ukončila. Mnohem raději zařazuji teda tzv. cheat mealy, kdy si dám jednou za nějakou kratší dobu jedno jídlo, které normálně nejím. Cheat dny nejsou nic pro mě, pokud není nějaká speciální událost. A Refeed dny zařazuji jen občas, třeba jednou za měsíc. Přijde mi to mnohem lepší, než do sebe cpát od rána do večera sladkosti, smažený věci a plácat pátý přes devátý. Sice nehubnu, ale zvýšit příjem sacharidů je i tak pro mě mnohem příjemnější. Ale každému vyhovuje něco jiného, to je jasné. :)

Chtěla jsem Vám ujasnit, že rozhodně nejsem člověk trpící přehnanou kontrolou zdravého jídelníčku. I já si ráda nacpu břicho něčím sladkým, tučným a podobně a rozhodně se z toho nehroutím, spíš naopak. Užívám si to. Jen to prostě nepřeháním. Protože pro mě je vážně výhra, když si po letech dokážu dát něco sladkýho a nemám pak potřebu vyjíst celou lednici, nebo se neutápím ve výčitkách. To ale asi pochopí jen lidi, kteří zažili záchvatovité přejídání.
Mějte krásný den a snad jsem Vám objasnila to, jak to mám já s "hřešením". :)

4 komentáře

  1. Ahoj Péťo, je super, že jsi našla styl jídelníčku, který tě fakt dělá šťastnějším. Jíst dostatečně a vyváženě dokážeme i se selským rozumem (pokud teda máme už nějaký zkušenosti), počítat si makra a kcal si přece nemůžeme počítat až do smrti. Tvůj přístup se mi fakt líbí a strašně se těším na další článek! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Lucí. Že jo? Jsem z toho nadšená. :) Makra a kalorie momentálně nejsou nic pro mě. Třeba se k tomu zase někdy vrátím, třeba ne, ale momentálně je mi fajn takhle. Děkuju moc, těší mě to. :)

      Vymazat
  2. Tyhle komentáře a ještě k tomu anonymní, nemá vůbec cenu brát vážně :) Nevím, proč to lidé píšou, když s něčím nesouhlasím nebo mám na něco jiný názor, můžu to přeci vyjádřit slušně a nemusím se skrývat za cosi na internetu...
    každopádně! - já si myslím, že "cheat days" jsou taky blbost... proč bych si měla plánovat den, kdy toho sním jak za tři a nacpu se vším možným nezdravým, co normálně nejím? Přesně jak říkáš, radši zařazuju třeba cheatmeal a to většinou, když jdeme na nějakou oslavu, do restaurace... když je to speciální událost, má někdo v rodině narozeniny, proč si nedát dort nebo nějakou mňamku v restauraci? A nesežeru se ani za to, že si dám před závodem tatranku,protože na ni mám prostě chuť :) Je důležitý to mít srovnaný v hlavě a pak je to podle mě naprosto v pohodě :) a to ty máš, tak kašlat na tyhle komentáře :)
    www.linheart.cz

    OdpovědětVymazat
  3. je dobré jíst každé 2 hodiny?

    OdpovědětVymazat

Moc si vážím každého Vašeho komentáře. ♥