SEŠIT MÍSTO PSYCHOLOGA

22. ledna 2016



Ahoj!

Máme tu pátek a tento článek bych chtěla věnovat všem, kteří se hrabou, nebo chtějí vyhrabat z nějaké poruchy přijmu potravy. Ať už se přejídáte, držíte nesmyslné diety, bojíte se jídla, jídlo zvracíte.
Nemáš už energii na nový začátky, nebo Ti došla síla a motivace k tomu se z toho všeho dostat? Chci Vám dát dneska radu, jak začít naposledy a to nejlépe hned po dočtení článku. Stačí sebrat poslední síly a udělat pápá stresu z jídla.




Někdo z Vás možná sledoval už moje dřívější blogy, které mi sice pokaždý vydržely jen pár týdnu, ale vždycky byly psaný na téma poruchy přijmu potravy, protože jsem byla a i nyní jsem názoru toho, že o fitness životním stylu se sice mluví až až, ale téma "problémy s jídlem" je malinko utlačováno a články na toto téma najdete na internetu většinou jen odborné, od lidí, kteří nic z toho nezažili na vlastní kůži. Ten kdo si nezažil tu sebenenávist po každém jídle a strach z jídla, ten v tom nemůže pomáhat druhým, alespoň můj názor po zkušenostech s odborníky, kteří mi do hlavy cpali jen naučený moudra a spíš mi tím tenkrát uškodili. Proto na mém blogu občas na toto téma píšu.


O tom, že na internetu toho moc o PPP (poruchách přijmu potravy) není vím z dob, kdy jsem se z toho hrabala já sama a nikde jsem neobjevila nic co by mi pomohlo, například články lidí, co se z toho dostali, což by byla pro mě tenkrát mega motivace. Vědět, že to někdo zvládnul a zbavil se toho. Vědět, že to jde.
A tak jsem vždycky, když se mi dařilo tak nějak s jídlem být kámoš a né nepřítel, měla jsem chuť rozdávat motivaci a hlásat do světa, že jde se tohodle pekla se zbavit a to pomocí blogu.
Jenže... tenkrát to bylo jak na horský dráze, už jsem jsem popisovala v článku o záchvatovitém přejídání. Nikdy jsem to nevydržela extra dlouho a když jsem to pokazila, blog jsem zase smazala se slovy, že bych potřebovala já sama pomoc a bála jsem se, že můj další neúspěšný pokus se toho zbavit, spíš všechny demotivuje, než motivuje.

reality, recovery, and quote image

Zajímalo by mě, kolik nových začátků jsem si dala a kolikrát jsem spadla na hubu a zase v tom byla až po uši. Nejmíň milionkrát za ty roky. Tolik neúspěšných pokusů člověka fakt deptá.
Až potom mi to vydrželo, protože jsem konečně dokázala v sobě najít vůli a poslední energii na to, abych tomu všemu dala sbohem.
Až teď vím,  proč mi to nikdy nevydrželo. Myslela jsem si totiž, že když si dám novej začátek, znamená to, že se den předtím hrozně nacpu, druhý den se vzbudím a už se nikdy v životě nepřejím. Kravina!
Vždycky jsem se nakonec přejedla se slovy, že se to nedá vydržet a že už navždy budu otrokem jídla. Po pár týdnech toho pekla, jsem si zase uvědomila, že takhle to dál nejde, že se takhle žít nedá, přišel další novej začátek, další 1. den, pak zase přejedení a zase začátek. Furt dokola. A tohle bylo vlastně to, co mě tolik ubíjelo a s každým neúspěšným pokusem, jsem se nenáviděla víc a víc jsem přestávala věřit, že se toho nikdy nezbavím.
Tenkrát jsem na tom byla fakt špatně psychicky, šla jsem spát a v duchu jsem si říkala, že druhej den bude poslední novej začátek, nebo půjdu někam k dalšímu odborníkovi, což jsem vážně nechtěla.
Druhý den jsem si založila sešit, v kterém jsem si očíslovala dny a dala jsem si za úkol to, že když to pokazím, budu pokračovat a ne znovu začínat. Ze začátku to bylo fakt těžký, byla jsem odhodlaná, že to dám, ale přišlo samozřejmě přejedení hned po pár dnech. Zase ten pocit sebenenávisti, beznaděje a chuť se na to vykašlat. Šla jsem ubrečená spát s mým sešitem vedle postele. Ráno jsem vstala a místo toho, abych sešit hodila do šuplíku, vzala jsem ho do ruky a nadepsala další den. Pokračovala jsem.
Ráno moudřejší večera. Zpětně jsem si napsala, co spustilo moje přejedení, kolik jsem toho snědla, jaký jsem ze sebe měla hrozný pocit a proč si myslím, že jsem se přejedla. Snažila jsem se dál.
Po čase to znovu přišlo, samozřejmě. Jedla jsem zdravě, cvičila, pak se přejedla.
demon, fight, and quote image
Po nějakém čase jsem si, ale všimla, že intervaly mezi jednotlivými dny, kdy jsem to nezvládla se prodlužují, já za jeden záchvat sním míň jídla a nebo třeba dokážu místo přežeru jít cvičit a dostat ty myšlenky na jídlo z hlavy. Jelikož jsem si psala i jídlo, které moje přežery spouštělo, snažila jsem se ty jídla vypouštět a nahrazovat něčím jiným, nebo ho domů vůbec nekupovat. Bylo to například pečivo, všechny sladkosti, nebo ovoce a hlavně to, když jsem doma měli zásoby. Věděla jsem i to, jak mi moje psychika ovlivňovala to, jestli se přejídám nebo ne. To jsem si taky psala. Takže bylo vidět, jak když mě něco štvalo, nebo byl den na prd, stres v práci, nebo jinde, hledala jsem útěchu v jídle. To jsem se pak snažila nahrazovat sportem. Byla jsem naštvaná, šla jsem běhat. A jakou to mělo výhodu? Po běhání jsem měla ze sebe skvělý pocit, zatímco kdybych se přežrala nenáviděla bych se.

quote, body, and grunge image

Z intervalů, kdy jsem to vydržela jen pár dní se staly desítky dnů, potom měsíce. Víte co to pro mě bylo za úspěch?
Byla jsem na sebe pyšná a děkovala jsem si za to, jaký jsem tenkrát zvolila přístup k tomu, abych se z toho dostala a možná, kdybych tenkrát nezvolila tenhle postup, nebyla bych teď tam, kde s jídlem jsem, jsem s ním už kamarádka, nehledám v něm útěchu a snad se to peklo už nikdy nevrátí. :) Neměla bych tenhle super blog a nenaučila bych se mít lepší vztah ke svému tělu. Nevzdávat se, to je to nejdůležitější v léčbě z poruch přijmu potravy a proto si založte nějakej sešit a zkuste si zapisovat všechno o Vás a jídle, možná pak objevíte stejně jako já, co Vám brání k tomu být šťastný.

Můj další hodně upřímnej článek, ale ze života. Hezký pátek!

strong, quote, and flowers image



5 komentářů

  1. Jako vždy, perfektně napsáno! ☺

    www.fitnessazdravi.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  2. Ty jo, tohle je fakt dokonalej článek :) určitě i někomu pomůže :)

    eL

    OdpovědětVymazat
  3. Měla jsem a stále tento problém mám. Teď už teda ne tolik, ale občas mívám "žrací" období a to,co za měsíc zhubnu,to za 5 dní naberu zpátky. Chodím do fitka tak 5x týdně,ale ve zmíněném období nemám na cvičení ani náladu. Ale na psaní deníčku nejsem,dřív jsem to zkoušela a psala jsem si ho asi měsíc. Nevíte někdo ještě o nějaké jiné metodě?

    OdpovědětVymazat

Moc si vážím každého Vašeho komentáře. ♥