Ahojky! Dneska jsem vám chtěla napsat článek o mojí proměně a rozhodnutí. Nevím, jak vy, ale mě naprosto nebaví se malovat. Jelikož pracuji z domova, dost často jsem se malovala jen kvůli tomu, že jsem chtěla natočit video, něco nafotit na blog, či vypadat trochu k světu na mých stories na Instagramu. Každopádně, někdy jsem se přesvědčovala, abych se namalovala a natočila například video. Ale lenost byla silnější a já se raději věnovala něčemu, při čem jsem ze sebe nemusela dělat člověka. :D 

Před zhruba měsícem jsem se rozhodla, že konečně půjdu na permanentní řasy. Na řasy jsem ulítlá a dokázala jsem si je malovat klidně 30 minut, jen aby vypadaly podle mých představ. Dávala jsem si několik vrstev řasenky, které jsem večer zase dávala dolů micelárkou a pěkně mě to otravovalo. Řasy mám od přírody dlouhé a husté, takže moje požadavky pro permanentní řasy byly dost podobné. Chtěla jsem kočičí efekt s tím, že jsem se jako první odhodlala na variantu 2D. Více jsem o řasách psala v samostatném článku - t a d y. Po pár aplikacích jsem se rozhodla, že zkusím hustější variantu 3D, ale s dalším doplněním jsem se vrátila zpět k těm přirozenějším. Už jsem se v tom necítila a připadalo mi to moc. Takhle jsem maximálně spokojená a u těchto řas zůstanu. Ani nevíte, jaká je to s nimi pohodička. Nemusím se starat o to, jestli jsem namalovaná, nebo ne a furt se cítím dobře. :)

Včera jsem jela právě na doplnění řas. Když jsem si na mobilu všimla, že salón, kam chodím zrovna nahodil na Instagram, že mají volný čas na obočí, neváhala jsem ani sekundu a hned jsem napsala, že po řasách bych zkusila i obočí. Chvilku po odeslání jsem si říkala, co blbnu. Nesnáším, když mi někdo sahá na obočí a jsem na něj strašně háklivá. Už nikdy nechci skončit jen s polovinou obočí, jako jsem si ho tenkrát ve 13ti vytrhala. A nechci mít ani zkušenost, kterou nedávno zažila moje ségra, které se do obočí pustila kosmetička a vytrhala ji ho až moc. 

No nic, jde se do toho. Celkem risk, když zrovna točím vlog a mám letět ve čtvrtek pryč. :D To bych to ale nebyla já, kdybych se toho nechytla. Jen představa, že si nebudu muset malovat obočí byla tak lákavá, že jsem nakonec zariskovala.

Se slečnou jsme se domluvily, čím budeme obočí barvit. Řekla mi, že když se barví klasickou barvou, tak to pak působí daleko "tvrdší" a to bylo přesně to, co jsem nechtěla. Proto nakonec zvolila barvení Hennou, která má více pudrový efekt. Vybrala jsem si odstín a řekla jsem, že chci, aby byl výsledek vidět, ale aby nezářil. :D Myslím, že dost super vysvětlení a alespoň je vidět, že jsem na obočí nikdy nebyla! Kosmetička mi nakreslila tvar a já to schválila. Bylo to přesně takové, jako si to maluji já. Nanesla barvu a pak jsme už čekali na výsledek. Upřímně. Maluji si obočí dost výrazné, ale přes to jsem se děsila výsledku. Barvu jsme nechali 12 minutek, pak mi kosmetička vytrhala pár chloupků obočí do tvaru a bylo hotovo. Když jsem se viděla v zrcadle, strašně jsem se lekla. Bylo to hodně tmavé a nezvyklé. Už jenom to, že mi někdo namaloval obočí za mě, bylo dost těžké vstřebat a do toho ještě ta tmavá barva. Slečna mě uklidňovala, že se barva do pár dnech vymyje a že je to vždycky ze začátku takhle tmavší. A měla pravdu. Dneska je to den po nabarvení a jsem s tím už maximálně spokojená. Je to přesně tak, jak jsem chtěla.

To je taková paráda! Dneska jsem vstala a byla jsem namalovaná! :D Jediný, co jsem udělala, bylo že jsem si rozetřela make-up na obličej a dala si tvářenku. Zabralo mi to asi minutu! Jsem za to nejvíc ráda, protože to šetří můj čas a jsem s tím vážně spokojená. Myslím, že jsem prokoukla. :D Schválně mi dejte do komentářů vědět, jak se to líbí vám a zda chodíte taky na takové procedůry. :)

Pokud se ptáte na cenu, tak za řasy platím 1200,- a za obočí jsem dala 500,-. Chodím do nejlepšího salónu jednou za tři týdny, který se nachází v Černé Růži na Příkopech a jinam bych nešla - I G salónu. Jsou tam strašně šikovné a milé slečny a jsem s tím maximálně spokojená!

Čím jsem starší, tím víc mi dochází, jak je strašně důležitá sebedůvěra a hlavně to, jaký ze sebe máme pocit. Odráží se to naprosto ve všem, co děláme, na co myslíme, jak se chováme k lidem kolem nás. Odvíjí se od toho naše nálada, motivace. Tvoříme díky tomu sny, protože naše sebevědomí nám umí říct, zda na něco máme, nebo nemáme. A pokud nemáme, sráží nás to na kolena.

Není to o tom, že se ráno namaluju a řeknu si, že se sama sobě líbím. Není to ani o tom, že si koupím nové šaty, jdu s nimi mezi lidi a cítím se skvěle. To je jen malý kousek skládačky. Tohle podle mě není sebevědomí. Jen nějaká hra na něj. A pokud pro někoho ano, měl by se zaměřit na svou duši. Jelikož přemýšlí hodně povrchně. Ale naprosto chápu. Já to tak taky měla. Před pár lety jsem vstávala klidně i o tři hodiny dříve, než jsem šla do práce, jen proto, abych si umyla vlasy, namalovala se a rozmyslela si, co si vezmu na sebe. Ne kvůli sobě, ale kvůli okolí. Což je na tom úplně to nejhorší. Kvůli tomu, aby mi nikdo neřekl, že vypadám nenamalovaná hrozně, nebo, že mám na sobě něco, co není trendy.


Samozřejmě se ráda hezky a pohodlně obleču, co něčeho, co si myslím, že mi sluší. Ráda se namaluji, dojdu si na řasy, na nehty. Pro svůj dobrý pocit. Vím ale, že i bez toho všeho bych se měla ráda a dokázala bych vyjít mezi lidi úplně stejná, jako jsem s tím vším. Protože důvěřuju sama sobě. Vím, kdo jsem. Vím, co chci. Nenechám si ničit život sama sebou, ani nikým jiným. Jen proto, že sama sobě nedůvěřuji a občas si přijdu slabá. Někdy je to normální. Ráno se probudíme a už od prvního mrknutí víme, že se celý den budeme cítit hrozně. Může za to možná i předešlý den, nebo sen, co se nám zdál. A je to v pořádku, jen musí pořád být daleko a mnohem více těch dní, kdy je nám skvěle ve vlastním těle a s naší duší. Jinak to nemá smysl. A jak jsem psala na začátku. Odráží se to na všem kolem nás.

Například cvičení a můj životní styl pro mě není jen něco na oko. Není to pro mě je způsob, jak vypadat dobře a jak obléknout svoji velikost kalhot. Jde mi především o ten pocit ze sebe. O tu radost, teplo a sebevědomí, které mi to dává každý den. I když mám těžší období, tak se snažím, abych na sebe nezapomínala a vždycky mi to moc pomůže, dát se dohromady. Sice mám menší chuť k jídlu a větší nechuť ke cvičení, ale já věřím, že se to vždycky brzy srovná, protože zdravé jídlo a cvičení mi vždycky pomůže dostat ze sebe to špatné a negativní. 

Moc dobře si pamatuji pocit, když na to kašlu. Jsem unavená, nepříjemná, dost často i nafouklá, oteklá. Nemám chuť se hýbat, něco pro sebe dělat a při práci nejsem tak produktivní, jako normálně. Když se nějakým záhadným způsobem omylem zbavím mé zajeté rutiny, je občas dost těžké se do toho vrátit zpět. Ale vždycky mě nejvíc namotivuje, když si vzpomenu, jak skvěle se cítím, když se tomu věnuji. Když obětuji pár desítek minut denně jen pro sebe, pro svoje zdraví, duši, tělo. Pro svoje já. Cítím se pak úžasně a vyrovnaně, protože pro sebe něco dělám.

Naše tělo s námi bude pořád a je to jediné místo, kde budeme muset celý život žít. Proto si myslím, že bychom o sebe měli pečovat. A ne jenom tím, že se namalujeme, nebo si zajdeme na nehty. Je to daleko hlubší. A když si uvědomíte, že je vlastně nesmysl tohle všechno dělat jen kvůli číslu na váze, dojde vám, že je v tom mnohem více. Jde totiž hlavně o naše sebevědomí a pocit z nás. Musíte mi prominout moje vyjadřování. Těžko se něco takového vysvětluje, obzvlášť člověku, který pro sebe nic nědělá, nebo se toho celý život vyloženě děsí. Chci jen říct, že nezáleží na tom, jak s námi zachází okolí, jestli máme vůli, nebo jestli máme oblečení podle posledních trendů. Záleží totiž na tom, jak si sami sebe vážíme a jestli jsme schopní koukat na tohle všechno reálným pohledem, nebo něco do nekonečna přehlížet. Například svůj negativní vztah sám k sobě. Buď chceme, nebo ne. Všechno ostatní jsou výmluvy.

Cibulku si nakrájíme najemno a orestujeme ji na lžičce Ghí, nebo oleje. Mezitím si maso nakrájíme na kostičky, posypeme kořením, osolíme, opepříme a poté přihodíme na pánev. Když je maso orestované, přidáme i nakrájené žampiony. Chvíli podusíme a do pánve nalijeme smetanu. Vše dochutíme a poté podáváme s rýží! Dobrou chuť! :)