ODPUSTIT.

21. července 2019

Pár let zpátky jsem neměla pocit, že bych měla někomu odpouštět. Ať už se ke mě nějaký člověk choval hnusně, ublížil mi, nebo mi něco provedl. Myslela jsem si, že někomu odpustit je známka slabosti a že nejlepší možné řešení je pomstít se. V době, kdy jsem četla knížku "Čtyři dohody" se na to můj názor začal měnit. Ve chvíli, kdy jsem si přečetla větu, že odpustit, znamená ulevit naší duši, odprostit se, začala jsem cítit, jaké těžkosti s sebou nosím. Třeba i několik let. Jen proto, že jsem nebyla dostatečně silná na odpuštění. Pořád jsem myslela na to, že on tenkrát udělal tohle, ona mi ublížila takhle, místo toho, abych to ze sebe dostala ven a byla konečně bez této negativní energie. Ve chvíli, kdy někomu odpustíte, uvolníte se a zjistíte, že jste svobodní. Protože s sebou nemusíte tahat negativní energii, kterou jste cítili vždy, jakmile jste si na daného člověka, nebo situaci vzpomněli. 


Když jsem byla mladší, měla jsem strašnou smůlu na kluky. Vždycky jsem se naivně zamilovala a dřív nebo později jsem zjistila, že mi kluk buď nevěří a chorobně žárlí, nebo mi lže. Když někdo žárlí, ve většině případů to není náš problém, ale jeho. Vás se to nemusí ani týkat. Jde hlavně o myšlenkové pochody člověka, který může mít jen strach, že o vás přijde, že najdete někoho lepšího. Dalo by se říct, že mě tyto negativní zkušenosti s klukama hodně poznamenali do budoucích vztahů. Něco ve mě zůstalo, ale s něčím jsem se dokázala smířit a poprat. Právě největší problém mi dělalo odpustit. Stačilo mi vidět daného kluka na Facebooku a už se mi vařila krev v žilách. A komu to ubližovalo? Jasně, že jenom mě. 
Až když jsem si řekla, že nechci do celého života brát tyhle negativní pocity a zlost s sebou a uvědomila jsem si, že tomu člověku odpouštím, cítila jsem, že je mi daleko lépe. Už mě ten člověk nedokáže rozházet. Už je to za mnou. Najednou jsem mohla zapomenout, nebo si to alespoň nepřipomínat.


Nechci tím říct, že máte odpouštět úplně všechno a hned. Jsou rány, které nás bolí hodně hloboko a je strašně těžké vzít energii, která nám zbila a ránu zacelit. Ale uvědomte si, že nikdo není dokonalý. a každý staví svůj svět kolem sebe, jak nejlépe dokáže. Je to odraz člověka. Jeho chování, postojů, myšlenek, výchovy. Pokud nám chce ublížit, neznamená to, že nám ublížit dokáže. Je to jen na nás. I když nám chce nejčastěji ubližovat jen ze strachu, nebo vzteku. Málokdy se vám stane, že vám například žárlící partner řekne "víš, já žárlím na tvého kamaráda, protože se bojím, že je lepší než já a odejdeš ode mě a už jen to pomyšlení mě strašně bolí". Většina lidí by vám daného člověk pořád předhazovala, dokud by vás úplně neodehnala. 
Nejsem možná ani tak skvělá a nemám to v hlavě tak srovnaný, jak to teď možná vypadá, ale vždycky jsem články psala i pro sebe. A téma odpouštění mě strašně zajímalo. Je totiž až neuvěřitelné, jak moc jsme svobodní, když to dokážeme. Nemáme být splachovací a nechat si všechno líbit, ale taky nemůžeme být druhý extrém, který ještě za deset let bude vzpomínat na nějakou křivdu. Na to je ten život sakra krátký. 
Zkuste si uvědomit, že je to hodně podobné například tomu, když spadnete, odřete si koleno a cítíte bolest. Odřeninu si přece ošetříte, zalepíte, aby se vám zacelila a už vás to nebolelo. V ráně se přece dál nedloubete, aby byla ještě větší a bolestivější a vy nakonec měli jizvu ještě za 10 let.
Je to strašně těžké. Strašně těžké hlavně rozpoznat, kdy stojí za to odpustit a kdy to spíš neřešit, protože to nestojí za nic. Ale vím jedno, jakmile se naučíte odpouštět, budete lepším človekem. Protože dokážete odpustit jen tehdy, když vám dojde, že nejste středem vesmíru a dokážete tolerovat ostatní a jejich svět.

2 komentáře

  1. Krásný a pravdivý článek Péťo. Jsem ráda, že si to uvědomuje čím dál víc lidí, že odpouštět neznamená být tím slabším. Také teď čtu velice zajímavou knížku (jsem sice v půlce, ale už teď ji můžu doporučit - Miluj svůj život), která pojednává o podobných tématech a odpouštění je tam zahrnuto také, docela ve velkém a musím říct, že není nic jednoduššího, než se opravdu od těch negativních věcí z minulosti odprostit a odpustit. Uleví to tělu milionkrát víc než se tím léta ubíjet :)
    Neznamená to, že to těm lidem člověk zapomene, na špatné věci se nezapomíná, ale odpuštění je krok hlavně pro nás a náš klid.

    OdpovědětVymazat
  2. Moc hezky sepsaná článek, který má hloubku! Dříve jsem také byla taková, že jsem nedokázala odpustit pomalu nic, ani to, že mi kamarád roztrhal plakát na zdi :D Člověk ale s dospíváním a přicházející dospělostí přijde na to, že odpouštět je lidské, stejně jako chybovat.

    OdpovědětVymazat

Moc si vážím každého Vašeho komentáře. ♥