NE/JSEM ŠŤASTNÁ

6. května 2018


Dlouho tu nebyl žádný článek. Moc dobře vím proč. Snažila jsem se v hlavě uspořádat myšlenky a ujistit se, jakým směrem chci dál blog směřovat. Možná jste už zaznamenali nový vzhled blogu, z kterého jsem opravdu nadšená. Konečně vyzařuje tu správnou energii, kterou jsem chtěla aby dostával mezi vás. Poslední týdny, možná i měsíce ten čas tak letí, bože, jsem si začala uvědomovat spoustu věcí, které mě dostávají do stavů, kdy dělám úplně normální věci, ale mám při nich tupý, zamyšlený výraz a myšlenkami jsem vlastně úplně mimo dění. Často se sama sebe ptám, proč nevím kdy jsem šťastná a když to konečně vím, rozpustí se tenhle pocit během pár dalších minut, jako bych se šťastná nikdy cítit neměla. Znáte takový ten pocit ať už děláte cokoliv, jste s kýmkoliv a kdekoliv, ale uvědomíte si. Jo aha!? Ty jo. Tohle je moment, kdy jsem opravdu šťastná a modlíte se, aby ta chvíle nikdy neskončila? Já jsem ještě hrozně pověrčivá, takže v takových chvílích většinou začnu ťukat do čehokoliv co nehoří, samozřejmě poblíž. Abych to jakože nezakřikla. Sakra, jak já bych popsala to, co mám teď v hlavě, abychom se správně pochopili. To je opravdu nejtěžší na tom, být blogerkou. Můj pocit je ten, že když je člověk šťastný, neuvědomuje si to tolik, jako když je nespokojený, nešťastný a prostě pravý opak. Čím to? Máme tendence si víc ztěžovat, jak je život hrozně nespravedlivý, než abychom si vážili toho, co máme a radovali se z maličkostí? Za mě ano. Jsem si jistá tím, že tohle je prokletí dnešní doby.

A právě proto píšu tenhle článek zrovna dneska. Po takové době. Po několika měsících jsem zase tu, plná pocitů, myšlenek a postojů, které bych vám ráda předala mojí tvorbou. Člověk se vyvíjí, někam směruje a je jasné, že občas si sám potřebuje uvědomit, jaký to je směr. i když někdy to trvá déle, než by člověk ze začátku plánoval
Chci tu předávat to, co dělá lidi šťastnými. Chci, abychom si společně uvědomovali, jak moc je důležité dělat vše proto, abychom se cítili spokojení a byli nadopováni pozitivní energií. Ať už jde o ten největší základ toho všeho a to je myšlení. S tím se samozřejmě pojí fyzický stav těla, takže zdraví, pohyb, správná životospráva. Ale všechno především dělat s láskou a tak, jak chceme my a ne někdo jiný.
Sama to pozoruji na sobě. Poslední měsíce byla moje psychika, tělo a celkově stav mé duše jak na horské dráze. Zima byla dlouhá, šedá a já měla den ode dne méně chuti něco tvořit, dělat, co mě normálně naplňuje a energii jsem musela ždímat. Těžko říct, čím to bylo, protože když jsem se na chvíli zastavila, uvědomila jsem si, že zrovna já si nemám na co ztěžovat. A když už se něco stane, nebo přihodí, snažím se být vždycky silná a zvládnou to. 


V poslední době všude jen čtu o sebelásce, pozitivním myšlení a o tom, jak je všechno růžový. Těžko říct, jestli je to jen přetvářka dnešní doby, ale podle mě 90% lidí tento způsob myšlení po vypnutí sociálních sítí hází za sebe a dál mají peklo v hlavě. To se projevuje nenávistí sám k sobě, úzkostmi a touhou po dokonalosti, kterou vidíme všude na Instagramu. Snažím se být v tomhle lidská a časy, kdy jsem se trápila přesně kvůli těmto nesmyslům jsou za mnou. Díky bohu! Ale zároveň sama moc dobře vím, jak je těžké s tím bojovat a vyhrát nad nepříjemnými pocity. Budu tu pro vás a věřím, že vás můj blog bude motivovat, inspirovat a rozdávat real a lidskou pozitivní energii. Tak se těšte brzy na nový článek a dejte mi vědět nějaký feedback. :))

1 komentář

  1. Ahoj Peti, naprosto souhlasím s tím, co jsi se nám snažila v tomto článku sdělit. Nejdůležitější je u člověka, aby se bral takový jaký je a pořád se neřešil. Jsou mnohem důležitější věci, ale většina z nás se užírá a jsme uzavření sami v sobě. Tyhle pocity moc dobře znám... Nikdy jsem nebyla negativní člověk, měla jsem se ráda, vážila si věcí, co pro mě dělají ostatní, uvědomovala si ty šťastné chvíle. Poslední půlrok jsem do toho, ale nějak spadla. Užírám se, mám neskutečně moc věcí na práci a nerada to na sebe říkám, ale dost často si stěžuju... a tohle je přesně to co já nejsem a nechci být. Nechci být člověk, co jen řeší sebe a své špatné pocity. Tvůj blog a tvá videa mě osobně moc pomáhají a vždycky mě to nakopne po přečtení nebo shlédnutí videa. Ikdyž se zachvíli vrátím zase do svých zajetých kolejí.... Ty jsi má motivace a já si věřím, že na tom časem budu jako ty a nad vším se povznesu. Děkuju, že tady pro nás jsi :)

    OdpovědětVymazat

Moc si vážím každého Vašeho komentáře. ♥