ZÁCHVATOVITÉ PŘEJÍDÁNÍ aneb díky těmto radám jsem se vyléčila

10. července 2017


Chci vám všem dneska dodat tímto článkem energii, která je potřeba k tomu, aby jste se z přejídání dostaly. Sama vím, jak hrozně zničující to je, a jak to s člověkem a jeho psychikou dokáže zamávat. Dneska vám dám moje osvědčený tipy a rady k tomu, abyste konečně dokázali udělat pápá častému vyjídání ledničky a přestali chodit spát smutný a zklamaný. S totálně plným a nafouklým břichem a pocitem, že se takhle budete trápit až do smrti. Jak asi víte, dlouhý roky jsem sama byla až po uši v přejídání a následně se to rozmohlo až do bulimického období. Absolutně jsem nevěděla, jak z toho kolotoče ven. Den ode dne mi bylo hůř a hůř a já se postupně začala smiřovat s tím, že si takhle budu ubližovat celý život. Ale když člověk spadne na úplné dno, sebere i tu poslední energii a sílu co má, tak se dokáže odrazit. Věřte tomu! Dostane chuť změnit se a zlepšit svůj život. Tolik jsem si přála být zdravá holka a dokázat se najíst bez toho, aniž bych musela sníst všechno jídlo, které jsem doma našla. Stačilo si dát oběd, pak si přidat a pak už to jelo. Přes sladkosti, až po brambůrky, ovoce, pečivo, další sladkosti a skončilo to tím, že jsem ležela nehybně v posteli. Ubrečená a s takovým vztekem k sobě samé, že ho ani nedokážu popsat. I když si ten pocit pamatuji dodnes.

Chci být zase zdravá!

Za začátku jsem se snažila z přejídání dostat tím, že budu držet diety. Díky přejídání jsem totiž přibrala nějakých 10 kilo za pár měsíců a byla jsem z toho nešťastná. Ovšem novou dietu jsem si vždy nastavila moc přísně, strašně jsem se omezovala a skoro nejedla. Zakázala jsem si většinu potravin a nechala jsem si v jídelníčku jen ty nízkosacharidové a nízkokalorické. No a jak to tak bývá, když si něco zakážete, toužíte po tom ještě milionkrát více. Proto jsem to nikdy nevydržela a opět se přejedla. 
Když se tyto pokusy o dostání se z přejídání opakovaly už tak po milionté a pořád neúspěšně, nebyla jsem schopná už žít jako normální člověk. Nenáviděla jsme se za to, jak strašně se ničím. Věděla jsem, že si za to můžu sama, ale nešlo to ovládat. Zajídala jsem špatné pocity, deprese ze svého těla, života a obrovský strach.
Došlo mi, že pokud se z toho chci dostat, nesmím držet diety, ale jíst pravidelně a vyváženě. Potraviny díky kterým dám mému tělu potřebné živiny a v množství při kterém se budu cítit sytá, ale ne hladová ani přejedená. Pokud mám říct to nejdůležitější k tomu, aby se člověk dostal z tohoto pekla, tak je to právě to, aby přestal lítat z diet do přejídání. Musíte si uvědomit, že se chcete vyléčit. To pro vás musí být podstatné. A za tím si musíte jít! V životě se nedostanete z přejídání, pokud k tomu ještě budete řešit váhu a budete držet dietu. Chce to jíst pravidelně, zdravěji a v takovém množství, aby jste byli spokojeni. Přijměte svoje tělo. Uznejte, že mu strašně ubližujete a pomozte mu k tomu, aby se cítilo skvěle a fungovalo zase tak jak má. Bez touhy po přejídání. 


Co oči nevidí, to chuťové pohárky nebolí.

Asi víte, o čem je řeč. Pokud jste ve fázi, kdy se snažíte vyhrabat z přejídání, zapomeňte na to, že budete domů kupovat tuny jídla, protože prostě rádi shopíkujete, nebo protože mají v Bille zrovna super akci. S tím jsem měla asi největší problémy já. Sama jsem si sice domů nezdravý jídlo nekupovala (protože jsem věděla, jak to dopadne), ale mnohem větší problém byl v tom, že to neustále kupovala mamka. Doteď si pamatuji moment, když jsme byly s mamkou nakupovat v Glóbusu na Zličíně. Pořád dokola, dlouhý měsíce jsem ji opakovala, ať domů nic sladkého nekupuje, že to prostě nevydržím a nakonec to stejně sním. Neposlouchala mě. Nedokázala pochopit, jak je to hrozně těžký pro člověka, který přejídáním trpí. Já si šla pro nějakou šunku tuším a když jsem se vracela zpátky k vozíku, viděla jsem ji, jak do něj zase hází nějaký mega balík sušenek. Vlítla jsem za ní a začala jsem hulákat přes celý obchoďák, že už to zase kupuje, že jí to je úplně jedno, jaký mám problémy s jídlem. Ona na mě jen civěla. No vlastně civěli všichni, ale já už byla tak zoufalá, že jsem se slzami v očích a totálně rudá vzteky naházela sušenky zpátky do regálu a rozběhla se do auta. Prostě jsem věděla, že bych je hned vzápětí doma snědla. A moje snažení o vyléčení se by bylo zase v hajzlu!
Nakonec jsem to vyřešila tak, že když jsem věděla, že je doma něco sladkého, nebo něco, co ve většině záchvatů přejídání bylo spouštěčem. Vzala jsem igelitku, naházela to do ni, přišla za mamkou a řekla : Na, vem si to a prostě si to někam schovej. Děkuju!
Nakupovat domů tuny jídla člověku, který řeší problém s přejídáním je opravdu jako dát alkoholikovi flašku vodky rovnou do lednice. 


Prostě si občas dopřej.

Tohle je další ze základních pravidel, který je důležitý dodržovat. Možná to znáte i vy. Snažíte se jíst zdravě, každý jídlo hrozně hrotíte, hlavně aby bylo co nejzdravější a co nejvíc se vám hodilo do jídelníčku. Slova, jako "sladkost", nebo "burger" jsou pro vás pomalu sprostými a absolutně si nedokážete představit, že něco takového konzumujete. Teda pokud vás zrovna nechytne "žrací" záchvat. Pak vám prostě rupnou nervy, dojde vám, že váš nový režim je moc přísný, přijdete utahaný z práce, jste ve stresu, nebo se prostě jen nudíte a "buala". Plná lednice skoro i s lednicí skončí ve vašem žaludku. A vy na konci tohoto přejídacího záchvatu ležíte narvaný k prasknutí, naštvaní, smutní, demotivovaní a běhá vám v hlavě něco jako : Tak od zítra/pondělí/nového měsíce zase začnu. Nejsem daleko od pravdy, co? 
Máte rádi zmrzlinu, nebo ujíždíte na bílém pečivu, ale ve zdravém jídelníčku tyhle potraviny nemáte? Tak si prostě naplánujte, že si tu zmrzlinu, nebo cokoliv, co máte rádi, dáte například v sobotu po obědě. Na to jídlo se budete těšit, daleko víc si ho užijete a hlavně si ho dáte bez výčitek, jelikož to bude dovolené. Takhle se budete cítit daleko líp psychicky. 
Protože ono stačí mít slabší chvilku, doma objevit zmrzlinu, chodit kolem ni hodinku, dvě, půl dne a nakonec to nevydržíte a stejně si ji dáte. A v hlavě vám začne zase běhat ta debilní myšlenka, že když už jste to dneska pokazili, můžete tudíž sníst cokoliv a vlastně nemusíte jít ani běhat, jak jste měli naplánováno. To už by bylo zbytečný. Rovnou můžete sníst zase všechno, co doma najdete. A nový začátek opět odložit. 
Tak to ani náhodou!
Pamatujte na to, že jedno špatný jídlo za čas vám neublíží, stejně jako vám nepomůže jedno zdravé k lepšímu zdraví a postavě.

Pomalu, ale jistě! 

Boj s přejídáním je běh na dlouhou trať a rozhodně člověk potřebuje trpělivost a toleranci k sobě samému. Nesmí dopustit to, aby se po špatném dnu, kdy se přejí, na všechno vykašlal a začínal zase od začátku. Opět buď od pondělí, nového měsíce a tak dále. Důležitý je s dalším jídlem pokračovat zase ve zdravém režimu a nadále cvičit, jako by se nechumelilo. Nehroutit se z toho a neříkat si : "Já jsem tak hrozná, že jsem to nevydržela". Naopak se podpořit slovy : "Vydržela jsem to doteď, příště to vydržím mnohem déle". Radovat se z malých pokroků je motivující. Musíte k tomu přistupovat pozitivně a z každého přejedení se ponaučit. Hrozně pomůže to, když si pak v klidu přehrajete zpětně v hlavě, kde jste udělali chybu a co tomu přejedení předcházelo. Stalo se to, protože jste celý den nestíhali jíst a večer jste vybrakovali lednici? Nebo se něco stalo v práci a vy jste potřebovali zajíst stres? Nebo jste doma chodili znuděný od ničeho k ničemu a nakonec jste neodolali té tuně jídla v kuchyni? Příčin může být opravdu hodně a pokud zjistíte, co tomu předcházelo, příště už budete vědět, jak na to, aby vás přejedení nechytlo v podobný moment. Intervaly mezi přejídáním se budou pomalinku prodlužovat. 
Ono to jde, když se chce a člověk s tím dokáže bojovat. I když se to zdá nemožný. 

Zaneprázdněný člověk = nepřejedený člověk.

Jak jsem psala, člověk se může přejídat i jen tak z nudy. I když to zní fakt jako padlé na hlavu, hodně lidí, kteří přejídáním trpí mě teď pochopí. Pokud prostě cítíte, že nemáte svůj den, myslíte si, že doma neodoláte jídlu, nebo že se potřebujete zbavit stresu, smutku a nechcete k tomu použít tunu jídla... budete se muset nějak zaměstnat. Za mě nejvíce můžu doporučit sport, obzvlášť běh, který mi nejvíc pomáhal v době, kdy jsem se z toho hrabala i já. Během si podle mě člověk nejlépe vyčistí hlavu a načerpá spoustu pozitivní energie. Pokud vás běh nebaví, zkuste cokoliv jiného. Je to jen na vás. Pokud vám pomáhá jít se psem na procházku, jít do fitka, nebo si prostě udělat horkou koupel, udělejte to. Jen prostě nedovolte to, aby jste se k přejídání dostali zpátky, pouze kvůli tomu, že máte dlouhou chvíli a nebo, že nemáte prostředek ke zbavení se stresu. 


Nedus to v sobě.

Chápu, že hodně lidí nechce o přejídání nikomu říct. Za svůj problém se stydí a říkají si, že by je stejně nikdo nepochopil. Pokud ale máte člověka, kterému říkáte všechno, svěřte se. Já se toho taky hrozně bála a nakonec mi to děsně pomohlo. Kdykoliv jsem věděla, že jsem na tom špatně, mohla jsem zvednout telefon a tomu člověku zavolat, svěřit se. Pár pozitivních slov stačí k tomu, aby vás ten člověk podpořil, vrátil do reality a bude vám hned lépe. Mě to vždycky pomohlo. I když prostě moc nechápal můj problém, snažil se mi pomoct a mě se vždycky děsně ulevilo, když jsem cítila, že na to nejsem sama. Nikdo, kdo si tím sám neprošel to nepochopí, ale věřte tomu, že pokud vás má ten člověk rád, bude se vás alespoň snažit pochopit a podá vám pomocnou ruku. A pokud nikoho takového nemáte, vzpomeňte si vždycky na mě, že vám moc držím palce!

21 komentářů

  1. To je tak výstižný článek! Přesně mě vystihuje.. je to opravu boj na dlouhou trať, a tak vysilující, že ten kdo si tím neprošel, jen těžko pochopí...

    OdpovědětVymazat
  2. Bezvadně napsané! Peti, zajímalo by mě, jestli máš ještě místo, aby jsem se s tebou mohla poradit a promluvit o jídelníčku. Jestli ti můžu napsat na email, děkuju.

    OdpovědětVymazat
  3. Výstižné... Jen jsem zatím nenašla způsob, jak se zbavit stresu s dětma (naštve mě syn, nechci na něj být zlá, jdu něco sníst...) - mám dvě malé děti, které mě přes den prostě nenechají se nějak vybít

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mozna by Vam (Ti?) pomohlo se misto najezeni z nastvani a stresu z deti takzvne "vypsat". Vzit nejaky kousek papiru, tuzku a popsat na nej svuj stres / jeho pricinu. Nebo si muzete kreslit (jen tak bezvyznamne, zadna umelecka dila :) ). Mne osobne tohle dost pomohlo. Kazdemu sice vyhovuje neco jineho, ale za zkousku nic nedate, ne? :)

      Vymazat
  4. Díky, přesně můj problém..

    OdpovědětVymazat
  5. Přesně můj velký problém, deprese a nyní za poslední 2 roky zajídání, nahoru 8kg a nevím, jak z toho ven.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jako bych to psala já... Nejsi v tom sama :) všem se jednou podaří z toho dostat

      Vymazat
    2. Ahoj. Určitě to prožívá hodně z nás, ale holky/ dámy/ ženy - neuvažovaly jste o návštěvě psychologa? Já například začala chodit a mohlo by to pomoct. Nejsou to dveře ven, ale cesta ke dveřím ven už by být mohla :)

      Vymazat
  6. Ďakujem za tieto tipy. Tiež ma to občas zvykne poriadne potrápiť..

    OdpovědětVymazat
  7. Já se ZP stále bojuju. Za měsíc už to bude rok. Nechci být dál otrokem jídla, nechci, aby mi neustále bylo špatně, bolelo mě břicho, cpala jsem se nezdravým jídlem, co mi ani nechutná atd. Zjistila jsem, že u mně je to z nudy, stresu, ale hlavně proto, že prostě nejsem šťastná, nemám nic, co by mě bavilo, co bych chtěla dělat, neustále jsem otrávená, smutná, naštvaná atd. No a proto žeru, akorát po záchvatu se cítím ještě o dost hůř. Snažím se bojovat, někdy to jde hůř, někdy líp, ale nevzdávám to. Nejdůležitější je pro mě si nedat nic sladkého. Stejně mi nechutná, jsem na slané. A hlavně si dám jen maličko a je z toho záchvat o deseti tisících kaloriích.
    Nicméně jsem za tenhle článek ráda, dodal mi motivaci, protože dneska jsem se (jako celý tento týden v řadě) opět přežrala - záchvat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj. Mrzí mě, že s tím tak bojuješ. Musí to být dost vyčerpávající. Ani nevím proč, ale když jsem si četla tvůj příspěvek, tak mě napadlo, že když bys o tom chtěla třeba někdy popovídat, tak budu ráda, když mi napíšeš: lucy.marek@email.cz. No a jinak přeju, at se ti daří to, co si přeješ.

      Vymazat
  8. Tak ten problém s mamkou jsem řešila taky. Říkala jsem jí, ať to nekupuje a ona: tak to nejez! Jo, jako alkoholikovi říct: tak to nepij :D Věděla jsem, že doma se z toho nevyhrabu. Kdykoliv jsem najela na zdravější styl stravování a dala si 1 malou sladkost, byl to jak krok do propasti k 2., 3., 4. sladkosti... A ona mi potom vyčítala, kam to všechno mizí. Úplně začarovaný kruh. Pomohlo až odstěhování se. Úplná úleva. I když zlozvyky zůstaly, dají se mnohem lépe ovládat. A když doma není 5 sušenek, tak prostě nesním 5 sušenek. Úleva.

    OdpovědětVymazat
  9. Všechno, co tady Peťa píše, je pravda, respektive přesně tak to prostě probíhá a funguje. A je fuk, jestli vám je 18 nebo +- 50 let. Trpěla jsme něčím podobným a končilo to noční konzumací 10 tatranek po relativně vydatné večeři v 11 hodin. Věřím, že jsme se z toho vykopala, domnívám se, že na vině byl stres při ošetřování nemocných rodičů, kteří mě několikrát za noc vzbudili a najednou to bouchlo v podobě nočního přejídání. Neudělala jsem nijak drastický závěr, večeřím stále relativně pozdě, ale odstranila jsem večeření z ložnice (zajímavé je, že sytost z večerního jídla cítím daleko dřív než v ložnici, přidala jsem na večerní talíř zeleninu a zjsitila, že nejlepší jsou pro mě salátové okurky a ona i jedna celá okurka prostě zabere v žaludku kus místa) a místo tatranek si dám třeba malý kousek čokolády. Nejprve mi lítala váha nahoru a dolů, tomu jsem nerozuměla, ale ted´to vypadá že se ustálila na 64 kg (tedy definitivně minus 3,5kg), vypadá to, že i lépe spím, ráno mě nebolí břicho a nejsem na sebe naštvaná ... asi jediný problém je v tom, že mám ráda pečivo a díky tomu se mi asi nedaří zmenšit obvod pasu. Ale těším se, až si koupím věci na běhání a po práci se proběhnu nebo aspon svižně projdu nebo začnu trošku posilovat - zatím jen jezdím na kole. Myslím, že záchvatovité přejídání se může stát úplně každému a je pravda, že to je v hlavě, způsobené stresem nebo způsobem života, který jsme si tak nepředstavovali, bez dostatku odreagování, radostí a tak... Ono je třeba být trochu sobec a nedělat jen to, co po vás vaše okolí žádá nebo očekává, ale naopak svoje okolí naučit, že i vy máte svoje potřeby, zájmy a tak... a pomáhat ano, ale odsud potud.

    OdpovědětVymazat
  10. děkuju :-) mně tvoje články pomohli :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Když jsem Tě začínala sledovat, tak jsem byla psychicky naprosto v pohodě, vyrovnaná a měla jsem se relativně ráda, ale pak se něco stalo, nevím, co to bylo, ale od té doby jsem se stala tou osobou, která "vystupuje" v tomhle článku. Vůbec nevím, jak se to stalo, ani proč a nejhorší je, že se toho neumím zbavit. Vždycky, když třeba tři dny zvládám jíst normálně, tak mám ze sebe radost, ale pak se prostě něco stane a spustí se lavina. Žeru úplně všechno, co máme doma. U té části s tvojí mamkou v obchodě jsem se málem rozbrečela, protože v tom skoro vidím sebe. Nejhorší na mé současné situaci je, že to mamka vůbec nebere vážně. Nedokáže si představit, jaký problém s tím jídlem mám. Vidí mě si dávat sušenky, zmrzliny, čokolády a nezastaví mě, prostě mě pořád nechá jíst. Mamky přítel je další věc. Má tendenci si vždycky po obědě dát něco k zakousnutí, po večeři k čaji, kolem osmé, si taky dá nějakou sušenku a prostě toho máme doma pořád na kila a já se tomu prostě neumím vyhýbat. Máme malý byt a ve špajzu, kde máme tyhle sladkosti mám já i "svoje jídlo". Jako vločky, cizrnu a tak podobně. Mamka to vůbec nebere vážně. Jednou jsem jí brečela do telefonu s tím, co se mi děje a ona mi řekla jen, no tak ty věci nekupuj. Což je sice super rada, ale pak člověk přijede domů ze školy (studuju v Anglii) na prázdniny a stejně je toho tady plno. Tak já už nevím, co mám dělat.
    Kdysi jsem si říkala, že to, co mám, není záchvatovité přejídání. Jednou za čas se přece přejí každý. To je možná pravda, ale určitě se to nestává třeba 4x - 5x do měsíce.
    Vůbec si s tím nevím rady, nevím, komu to mám říct, protože by tomu nikdo nekladl takovou důležitost jakou si myslím, že to potřebuje. Vždycky se opravdu strašně moc snažím, ale stejně tomu znovu propadnu. Naštěstí si nikdy nedovolím jít na záchod a všechno vyzvracet, mám strach, že bych se pak z toho zvracení nedostala.
    Nicméně, děkuju za tenhle článek, snad se z toho jednou taky dostanu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Držím ti palce, jsem na tom podobně. Taky trpím. Ale snad se z toho obě vyhrábneme. :)

      Vymazat
  12. Nevím, jesli je to i u mě záchvatovité přejídání. Od dvanácti let jsem měla anorexii (teď je mi šestnáct), moje nejnižší BMI bylo 15,8, což bylo před dvěma lety. Od té doby se můj stav hodně zlepšil a začala jsem víc jíst. Od začátku tohohle roku ale bydlím na intru a nemám dozor rodičů.
    Samozřejmě jsem začala blbnout. Vzhledem k tomu, že ale už mám ty zkušenosti, z dob, kdy jsem si procházela tím nejhorším, snažila jsem se zároveň to nějak uhlídat a znovu do toho nespadnout.
    No, postupně z tohohle guláše vzniklo to, že žiju víceméně jen z litrů coly a když se vidím s rodiči, což je vždycky o víkendu, probudí se ve mně hlad a zároveň nějaké výčitky, nebo co to je, z toho, že jim lžu a že nejím - takže se vždycky absolutně nesmyslně nafutruju.
    Můj příjem během týdne se pohybuje kolem 4500 - 5500 kJ... a o víkendu ani raději nechci hádat. Do toho chodím dvakrát týdně na kickbox a o víkendu běhám (středně dlouhé trasy, třeba 6 - 8 km).
    Rodiče tomu nerozumí, myslí si, že když mě vidí jíst, je všechno super a sluníčkový... a já jsem místo toho totálně zoufalá.
    Tenhle týden jsem udělala pokus, zkusila jsem navýšit příjem i během týdne. Částečně mě k tomu donutily zkoušky a stres, částečně touha vymanit se z tohohle šílenství. Dopadlo to katastrofálně. Nejen, že jsem se nacpala víkend před tím, normální jídlo u mě spustilo přežírání i během týdne.
    Vyděsilo mě to natolik, že zbytek týdne jsem se hlídala víc než normálně.
    Jsem zoufalá.
    Zvládla bych klidně zase nejíst, ale tohle už jsem zažila a nechci se k tomu znovu vrátit, bylo to strašný. Zatím se zuby nehty bráním touze začít zkoušet zvracení, ale nevím, jak dlouho to ještě vydržím.
    Prosím, co mám dělat?

    OdpovědětVymazat
  13. Krásný článek! Já sama teď trpím ZP, od dubna jsem přibrala 23 kg, jsem z toho nešťastná... Chci se z toho dostat, ale dle tvého článku jsem ve fázi dieta samá dieta následně přejedení... Takže na to musím jít jinak. Motivovala jsi mě k tomu se vyléčit, a ne toužit mít znovu anorexii, děkuju.

    OdpovědětVymazat
  14. Dobrý deň, vo vašom článku som sa našla a utvrdila som sa o tom aká je moja diagnoza. Je mi z toho naozaj mizerne...

    OdpovědětVymazat

Moc si vážím každého Vašeho komentáře. ♥