Doufám, že jste si podrobně přečetli název, ale zároveň doufám, že si nemyslíte, jak po přečtení tohoto článku nebudete mít už nikdy v životě ani jedinou myšlenku na něco sladkého. Nebudu vám tady do hlavy cpát povídky typu, jak nemáte cukr jíst, jaký je to jed a jak celý náš svět brzo skončí, protože se cukrem jednoho dne nakonec všichni předávkujeme. Tohle jsou totiž podle mě ty největší nesmysly. Bohužel i na takové články jsem na internetu narazila a možná i z tohoto důvodu si v dnešní době čím dál tím více lidí cukr zakazuje. Jenže zákon schválnosti funguje tak, že čím víc si něco zakazujeme, tím víc po tom toužíme. Dnešní článek směřuji hlavně lidem, které trápí závislost na cukru a brání jim v tom, aby na sobě pořádně makali. A budeme se bavit o klasickém bílém, řepném cukru, tzv. Sacharóze. Protože právě tento cukr je nejběžnějším zdrojem sladké chuti v těch všech sladkostech, které jsou tak moc dobré a které máme tolik rádi.
