Docela dlouho tu nebyl žádný upovídaný článek, v kterém bych vám sdělila novinky z mého režimu. Sice s vámi sdílím moje jídlo i cvičení na dalších sociálních sítích, jako je Facebook, YouTube, nebo Instagram, ale tam vám to pouze ukážu a moc vám k tomu neříkám.
Za posledních pár měsíců se u mě hodně věcí a návyků změnilo. Za největší novinku považuji asi to, že zkouším neustále nová jídla a potraviny. Dbám na to, abych měla co nejvíce pestrý jídelníček, abych nejedla pořád to samé dokola a i moje aktuálně nejoblíbenější jídla pořád nějak vylepšuji, nebo zkouším v různých variantách. Je to hlavně z důvodu, aby mě můj jídelníček nenudil a já neustále poznávala nové kombinace a chutě zdravého jídla. Hodně se to vyplácí. Nejenom, že jsem si zamilovala spoustu potravin, které jsem dřív nemusela, nebo mě nelákaly, ale zároveň mě zdravé jídlo baví asi nejvíce za celou tu dobu, co se stravuji zdravějším způsobem.
Jelikož jsem dala šanci spoustě potravinám a jídlům, nad kterými jsem dřív "ofrňovala" nos, objevila jsem spoustu novinek. Dnes jsem si k nim získala cestu a už je moc ráda do mého jídelníčku zařazuji. Nejvíce si mě v poslední době získalo avokádo, Tofu, či rostlinné náhražky mléčných výrobků a masa. Avokádo jsem předtím měla asi jen jednou a dneska je potravinou, která nesmí chybět na mém nákupním seznamu. Nejvíce ho miluji ke snídaním, nebo naopak k večeřím s vajíčky a čerstvým žitným pečivem. Jen ho dochutím pepřem, solí a je to aktuálně jedno z mých nejoblíbenějších potravin.
Už od malička jsem hrozný "úchyl" na deníčky, sešítky, lepítka
a všelijaký pastelky a propisky. I když ve finále nejsem člověk, který by měl
svůj život do puntíku naplánovaný, chtěla jsem dát svému žití nějaký ten řád. A
tak jsem pátrala, pátrala až jsem na internetu vypátrala Happy Planner. Kdo
Happy Planner neznáte a zároveň máte tu stejnou úchylku na deníčky jako já, mám pro vás super tip. Protože tohle není jen tak nějaký deníček, ale je to
totálně promyšlený a do posledního detailu dokonalý diář. Můžete si buď pořídit
jen diář a jeho různé velikosti, nebo dokonce celé balení včetně nálepek,
lepítek a propisky. Takže roztomilost level nekonečno! Já nakonec neodolala
kytičkované variantě. Kdo by to čekal, že jo!? Velikost jsem zvolila tu
největší, abych měla prostor se vypsat a diář jsem si vzala v balení s
nálepkami a dalšími roztomilostmi. Cena diáře byla nějakých tisíc korun, ale
nelituji toho. Je to ten nejkrásnější a nejlepší diář, jaký jsem kdy měla. Tady
v ČR jsem bohužel nepostřehla a neobjevila tolik variant a provedení, ale pokud
vám nevadí, že na něj budete chvilku čekat a připlatíte si za poštovné, určitě
najdete další jeho kreace i na zahraničních e-shopech.
Teď mi došlo, že ani nevím, jak dlouho už žiji zdravě. Chtěla jsem napsat přesné číslo, ale netuším. A vypátrat to nemůžu, protože mám rozbitý telefon. Takže to odhadnu. Dejme tomu necelé tři roky. Toto letí.
Dneska budu vzpomínat. Vzpomínat a hrabat se v myšlenkách a zkušenostech z mých začátků se zdravým životním stylem a se způsobem života, kterým žiji doteď. Přišlo mi totiž za poslední dobu nespočet dotazů o tom, jaké byly moje začátky, jak dlouho už makám a jestli mám nějaké rady k tomu, jak vlastně se zdravým životním stylem začít. V každém případě musím ještě doufat, že dneska buď opravím mobil, nebo si koupím nový, abych mohla doložit do článku nějaké "oldskůl" autentické fotografie.
Upřímně ani nevím, kde začít a co tady psát. Jsem si jistá tím, že fotky prozradí víc. Ukážu vám díky nim krásu, kterou jsem před pár dny mohla procestovat. V Rakousku jsem byla zatím podruhé, ale tentokrát to nemělo ani jednu chybu. Nejenom, že bylo naprosto dokonalé počasí. Od rána do večera svítilo sluníčko a skoro celý den jsme chodili v tílku. Další výhodou bylo to, že je podzim a příroda byla dokonale zbarvená do teplých odstínů. No a aby toho nebylo málo, procestovali jsme rovnou pět jezer v okolí Mondsee a Altausee.
Měli jsme jít v pondělí jen ven, nebo někam na výlet v okolí Prahy. Ovšem když jsem pronesla, že bych klidně jela až do Rakouska, nečekala jsem, že to vyjde. Hned druhý den jsem už balila pár kousků oblečení, pekla banánový chleba na cestu a ve 4 ráno jsme vyjížděli směr Rakousko. No ale spontánní nápady a výlety bývají nejlepší a přesně tak to bylo i tentokrát. Cesta k prvnímu jezeru trvala asi 6 hodin jízdy autem z Prahy, ale jen proto, že jsem se pěkně motali na dálnici v Rakousku. Nejmíň třikrát jsme objeli mega okruh dokola. Nemohli jsme se za boha napojit na správný pruh na dálnici. :D U prvního jezera jsme se vyvalili na molo, kam pařilo sluníčko a jen jsme se kochali a vyhřívali. No a hlavně odpočívali po dlouhé cestě, abychom mohli vyrazit dál.
První týden jsem brala jako takovou startovací lajnu, kterou jsem potřebovala už hodně dlouhou dobu. Potřebovala jsem za sebou nechat některé věci a naopak některé další do svého života s nadšením a zápalem zakomponovat. Kdo teď netuší o čem hovořím, tak jde o to, že jsem se rozhodla dát si nový začátek. Přesně před týdnem jsem o tom tady na blogu psala článek a dneska bych vám chtěla sdělit, jak můj první týden dopadl a jak můj start začal. Chtěla bych tento článek psát častěji. Jako úplně nechci slibovat, že vyjde každý týden, protože se znám a vím, že když něco "musím", tak mi to pak svým způsobem nějak záhadně nejde. Ale chtěla bych se s vámi častěji dělit o to, jak to teď mám já se cvičením a jídlem. Přeci jenom mě to vždycky bavilo a doufám, že to bude i motivace pro vás, kteří taky bojujete za lepší pocit ve svém těle.
V každém takovémto článku se společně podíváme na to, jak bych ohodnotila uplynulou dobu, co si o tom myslím, zda jsem zaznamenala nějaký pokrok, nebo naopak v čem jsem se zhoršila a mrkneme se společně i na to, zda jsem něco dělala, nebo jsem si jen válela "šunčičky". :D
Vy, kteří jste sledovali v sobotu moje Instagram stories, tak jistě víte, že jsme se s Nikčou zůčastnily běhu Night Run. Na běh jsem byla pozvána firmou Borotalco. Pozvání jsem samozřejmě moc ráda přijala, jelikož mě takovéto akce vždycky moc baví. Nikču jsem ale musela vzít bezpodmínečně s sebou! Je to moje parťačka a bez ní by to nebyla taková zábava. I když se jí ze začátku moc nechtělo, protože byla po dovolené a lenošení, kdy se nějak extra nevěnovala cvičení. Nakonec jsem ji ukecala a vzala celou akci jako výzvu.
Sedím v mém houpacím křesle pod parapetem s kaktusy a výhledem na bílo-modrou oblohu. Vzala jsem si počítač na klín s tím, že budu pracovat, ale během sekundy mi to v hlavě přepnulo a já se rozhodla, že vám napíšu zase nějaký ukecaný článek. A jsem ráda. Stejně jsem dneska pracovala skoro celé odpoledne a potřebuji malinko změnit myšlení a přeorientovat se i na něco "jinačího". Home office je parádní věc. Do té doby, než si uvědomíte, že doma potom neděláte skoro nic, protože práci máte pořád u sebe a čím víc do toho dáváte, tím víc se vám taky vrátí. Proto se mi občas stává, že mám zatmění před očima a rázem je noc a já si namlouvám, že už bych si možná místo dalšího kafe měla jít lehnout. Důkaz toho, že moji momentální práci zbožňuji!
8 lžic rozemletých ovesných vloček
4 lžíce kakaa
2 lžíce špaldové mouky
kypřící prášek
3 vejce
5 lžic strouhaného kokosu
3 kostičky hořké čokolády
2 lžíce proteinu - nemusí být
skořice
mléko/rostlinné mléko - podle hustoty
med/sirup/sladidlo
ořechové máslo
Suché ingredience smícháme dohromady, potom přidáme vejce a podle hustoty do těsta přidáváme mléko. Do formičky dáme lžíci těsta, pak malou lžičku ořechového másla a na to další lžíci těsta. Muffiny zasypeme kokosem a dáme péct zhruba na 25-30 minut na 170 stupňů.
Chci vám všem dneska dodat tímto článkem energii, která je potřeba k tomu, aby jste se z přejídání dostaly. Sama vím, jak hrozně zničující to je, a jak to s člověkem a jeho psychikou dokáže zamávat. Dneska vám dám moje osvědčený tipy a rady k tomu, abyste konečně dokázali udělat pápá častému vyjídání ledničky a přestali chodit spát smutný a zklamaný. S totálně plným a nafouklým břichem a pocitem, že se takhle budete trápit až do smrti. Jak asi víte, dlouhý roky jsem sama byla až po uši v přejídání a následně se to rozmohlo až do bulimického období. Absolutně jsem nevěděla, jak z toho kolotoče ven. Den ode dne mi bylo hůř a hůř a já se postupně začala smiřovat s tím, že si takhle budu ubližovat celý život. Ale když člověk spadne na úplné dno, sebere i tu poslední energii a sílu co má, tak se dokáže odrazit. Věřte tomu! Dostane chuť změnit se a zlepšit svůj život. Tolik jsem si přála být zdravá holka a dokázat se najíst bez toho, aniž bych musela sníst všechno jídlo, které jsem doma našla. Stačilo si dát oběd, pak si přidat a pak už to jelo. Přes sladkosti, až po brambůrky, ovoce, pečivo, další sladkosti a skončilo to tím, že jsem ležela nehybně v posteli. Ubrečená a s takovým vztekem k sobě samé, že ho ani nedokážu popsat. I když si ten pocit pamatuji dodnes.
3 pol. lžíce špaldové mouky
3 pol. lžíce rozemletých vloček
2 čaj. lžíce kakaa
3 vejce
1/2 kypřícího prášku
3 lžíce bílého jogurtu
20 kapek FlavDrops - já použila příchuť bílá čokoláda
35g čokoládového proteinu
kdyžtak naředit trochou mléka
Smícháme ingredience, vymažeme formu řepkovým olejem a vysypeme rozemletými vločkami. Vlijeme těsto a dáme péct zhruba na 15 minut do trouby, kterou zapneme na 180 stupňů. Po 15ti minutách ozdobte koláč čímkoliv Vás napadne. Já zvolila tentokrát lesní ovoce a hořkou čokoládu. Vrátíme na dalších cca 20 minut do trouby a pečeme na 150 stupňů.
Tak s pravdou ven! Kolikrát jste už v zápalu vzteku k sobě a ke svým tukovým zásobám napsali do vyhledávače Google "jak zhubnout". Kolikrát jste zoufale hledali informace o tom, jak nejrychleji shodíte do plavek, jelikož jste to neustále odkládali a najednou "ejhle" a máte na hubnutí maximálně pár dní. Přiznejte se i k tomu, kolikrát jste zoufale brouzdali na netu a přitom jste toužili narazit na nějaký zaručený způsob k dokonalé a vysněné postavě. Věřím, že kdyby se měli přihlásit všichni, koho se tento začátek článku týká, mělo by ruku nahoře 99% z vás. Včetně mě!
Na internetu se o hubnutí dočtete hodně věcí. A není divu. Dnešní svět je hubnutím a fitness tématem doslova posedlý a toho, kdo není #healthy a #fitness by jste hledali jen opravdu stěží. Aneb třikrát hurá, že jsem narazila na kluka, který nemá v hlavě jen kuřecí a osobáček na mrtvolu. :D
Jak asi všichni víte, nejvíce záleží samozřejmě na správném sestavení jídelníčku. Tedy na tom, kolik toho do sebe díky jídlu dostáváme. Ovšem hned jako další důležitý bod k tomu, aby se vaše tělo měnilo je váš výdej energie. Co si máte představit pod pojmem "výdej energie"? Výdej energie je vlastně to, co přes den spálíte všemi činnostmi, které naše tělo provádí. Může to být cvičení, chůze, vaření, domácí práce, či starání se o děti. Prostě všechno.
O kurzu
jsem psala zhruba před měsícem článek v kterém jsem se rozkecala o tom, jak to
celé probíhalo a dneska se vrhnu konečně na vyprávění o tom, jak probíhaly zkoušky a jak to nakonec celé dopadlo.
Když
jsem se první zahajovací den dozvěděla, že první zkoušky nás čekají už za tři
týdny, nějak jsem nad tím mávla rukou. Nevím jestli jsem to nějak
přeslechla, nebo to můj mozek odmítl vnímat, ale to, že to bude zkouška z
anatomie jsem se dozvěděla poprvé až za dalších pár dní. Upřímně jsem nad tím i
podruhé mávla rukou. Ovšem hned na první přednášce anatomie mi došlo, že to
nebude taková legranda, jak jsem si myslela.
Zhruba měsíc zpátky jsem si plánovala, jak zase sepíšu nějaký článek o psychice při cvičení a zdravém stravování. Měla jsem to schovaný v mojí hlavě na den, až budu mít zase náladu vrhnout se na tohle téma, ke kterému si myslím, že mám co sdělit. Mezitím se mi ozval Pavel Walek s tím, že pro mě má další díl knížky, kterou vydali společně s Josefem Tothem. Vy, kteří můj blog sledujete už od úplných začátků, jistě si pamatujete moje povídání o jejich první knížce "Co vám výživový poradci neřeknou, protože to neví". Tahle knížka mi tenkrát děsně pomohla, otevřela mi oči a já na ni do světa poslala samou chválu. Po zveřejnění článku jsem měla opravdu radost z toho, že mi od vás chodilo tolik krásných vzkazů, jak jste si knížku koupili a jak vám pomohla stejně jako mě.
Na druhou knížku s názvem "Projezte se k novému tělu (aneb hladovění nikam nevede)" jsem se hrozitánsky těšila, protože jsem tušila, že mi knížka dodá opět spoustu sil a motivace, jako ta předchozí. No jak asi tušíte, opravdu se tak stalo. Knížka si mě opět naprosto získala.
rozemleté ovesné vločky 50g
špaldová celozrnná mouka 100g
vejce 3ks
mleté lískové ořechy 40g
protein 20g
mrkev 3ks
jablko 2ks
skořice
kypřící přášek do perníku 1/2
bílý jogurt 170g
FlavDrops nebo jiné sladidlo
Mrkve a jablka nastrouháme na jemno a smícháme s ostatními ingrediencemi, vlijeme do formy a dáme péct na 40 minut, zhruba na 160 stupňů.
Doufám, že jste si podrobně přečetli název, ale zároveň doufám, že si nemyslíte, jak po přečtení tohoto článku nebudete mít už nikdy v životě ani jedinou myšlenku na něco sladkého. Nebudu vám tady do hlavy cpát povídky typu, jak nemáte cukr jíst, jaký je to jed a jak celý náš svět brzo skončí, protože se cukrem jednoho dne nakonec všichni předávkujeme. Tohle jsou totiž podle mě ty největší nesmysly. Bohužel i na takové články jsem na internetu narazila a možná i z tohoto důvodu si v dnešní době čím dál tím více lidí cukr zakazuje. Jenže zákon schválnosti funguje tak, že čím víc si něco zakazujeme, tím víc po tom toužíme. Dnešní článek směřuji hlavně lidem, které trápí závislost na cukru a brání jim v tom, aby na sobě pořádně makali. A budeme se bavit o klasickém bílém, řepném cukru, tzv. Sacharóze. Protože právě tento cukr je nejběžnějším zdrojem sladké chuti v těch všech sladkostech, které jsou tak moc dobré a které máme tolik rádi.
Věřte tomu nebo ne, tenhle článek se mi nebude psát vůbec snadno. Mnoho z Vás mě bere jako motivaci. Teda alespoň takové mi od Vás chodí vzkazy a komentáře. Hrozně hezky se to čte, vždycky mám radost a potěší mě to. Dneska ale očekávám pod článkem trochu jiné reakce. Tenhle článek totiž nebude vůbec motivační. Vlastně bych ho tady ani neměla psát, abych si náhodou u Vás nezkazila mínění o mě a mé silné vůli, ale já musím. Vždycky jsem k Vám byla upřímná a na tom se nic nezmění, ani když se zrovna nemám čím chlubit.
Dneska to bude malinko vážnější téma, ale hodně dlouho jsem se k tomuhle článku odhodlávala. Už jenom protože je to pro mě dost citlivé téma. Takovým nakopávačem, který mi dodal energii na tohle psaní bylo to, když mi tenhle týden řekla jedna kamarádka, že dřív měla bulimii a dodnes se s ní pere. V tu chvíli mě polilo horko. Nikdy bych to do ní neřekla. Vlastně by mě to v životě ani nenapadlo, že zrovna ona. Ale tak to bejvá.
Na světě běhá tolik slečen, které trápí bulimie a vsaďte boty, že byste to na ně rozhodně netipovali. Dovolte abych Vám popovídala něco o téhle nemoci. Moje názory, moje rady a bohužel i mojí zkušenost. A proč? Protože se všude mluví o anorexii, nebo o přejídání a bulimie je téma, které není až tak probírané. A já to chci napravit.
Přijde mi, že poslední dobou si lidi myslí, že je svět rozdělen na dva tábory. Tábor A a tábor B. Ti co žijí zdravě a Ti co zdravě nežijí. A myslí si to právě hodně lidí, co se snaží za každou cenu nasoukat do toho prvního tábora. Člověk, který žije zdravě je podle nich jak ze škatulky. Salátík, proteiňáček, kuřecí. Makra a kalorie na gram zapsaný v tabulkách, které má nejlépe zapsané ve třech aplikacích mobilu, aby se nestal nějakej fail a náhodou se s jídelníčkem nesekl. Na břiše vysekaný buchty, biceps napumpovanej a zadek vydřepovanej. No prostě jedna velká chodící a svalnatá dokonalost, která je perfektní jak při každém tréninku, tak při každém jídelníčku, který je naprosto bez jakéhokoliv náznaku něčeho z tábora dvě.
Tak a tábor číslo dvě ... to je jen v kterém by většina z nás asi nechtěla žít a nebo když v něm žije, snaží se vermomocí stát součástí té dokonalosti číslo jedna. V tomhle táboře se můžete celý den jen ládovat čokoládou, tváře mít naducaný, tělo samej tuk, hejbat se tak maximálně při pohybu ruky plné brambůrků směrem k ústům a když tam nejíte, tak paříte a lejete tvrdej alkohol po litrech.
No dobře. To jsem asi přehnala a ty dva tábory jsem popsala dost extrémně, ale přeci jenom nějakej důvod jsem k tomu měla. Chtěla jsem Vám totiž ukázat to, jak si většina lidí představuje tento svět z pohledu zdravého životního stylu. A když se odhodlají svůj život přestěhovat z druhého tábora do toho prvního a udělat ze sebe jiného člověka, který bude žít zdravěji, přeženou to.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Social Icons