Ahoj! To jsem zase já! :)

Dneska bych Vám chtěla popovídat o něčem, co si myslím, že je případ číslo jedna v tom, že lidem nevydrží motivace, vůle a nějaký boj za lepší postavu a celkově lepším stavem těla a mysli vzdají. 

Možná protože jsem byla vždycky přehnaně sebekritická, hledala jsem všemožný detaily, jen abych si z nich mohla vypěstovat mega mindrák, možná právě proto byla moje cesta k zdravýmu životnímu stylu a celkové pohodě tak klikatá a složitá. Sice se mi extrémně moje cíle a představy například o hezké postavě změnili, ale musela jsem si k tomu dojít sama a kdyby mi někdo před dvěma roky řekl, že se jednou nebudu usilovně trápit hladovkama, jen abych měla "thigh gap", nebo vystouplý žebra, řekla bych, že je to magor.

DOBRÉ RÁNO!

Moje dovolená se chýlí ke konci, dneska je její poslední den a než se odkulím z postele na lehátko k bazénu a budu chytat poslední paprsky, než přijde hlášená mega bouřka, rozhodla jsem se zase sepsat nějaké povídání. Už dlouhatánsky dlouho tu nebyl žádný článek, kde bych zase vypsala moje pocity, nálady, citové rozpoložení, aktuální stav mysli a kde bych tak nějak popovídala o všem a přitom o ničem, jako to mám v oblibě. 

Dneska bych se chtěla zaměřit na můj pohled, co se týče zdravého životního stylu a celkově mého příběhu. Jak se můj pohled na zdravý životní styl změnil, k čemu jsem dospěla a jak chci dál pokračovat. Za prvé bych chtěla určitě zmínit to, že kdyby mi někdo před rokem řekl, že jednou budu blogovat o zdravým jídle, o pravidelném stravování a o cvičení, asi bych si ťukala na hlavu. Nacházela jsem se v takové životní situaci, že jsem prakticky nevěděla, jak se najíst tak, abych z toho neměla výčitky, nebo aby to nebyl jen další špoušteč přejídání. Moje myšlenky byly jen jídlo, jídlo a jídlo. A když si člověk neví rady u jedné z nejzákladnějších potřeb, kterou prostě musí dělat, musí se najíst a dokonce několikrát denně, je to vážně náročný. Jak pro tělo, tak pro psychiku.